Protože každý den není jako v pohádce....ale stojí za to ...

UŽ NEHLEDÁM MANUÁL JAK BÝT PERFEKTNÍ





Je zajímavé, že když se narodíte jako ženská, automaticky od Vás okolí očekává, že budete umět typicky ženské práce, jako vaření nebo vyšívání. I když vařím někdy ráda, bohužel jsem naprosté nemehlo na českou kuchyni, takže udělat dobrou rajskou nebo svíčkovou neumím. Ani se o to nepokouším, přestala jsem totiž už dělat pokusy na svých dětech. Jejich výrazy, když s pokradmu opouštěly stůl a všechny potřebovaly najednou na záchod, mi tedy stačil. Holt zase umím jiné věci. Třeba umím dobře psát, tak co bych se nepochválila.
Nahlas obdivuji všechny mámy, které zvládají kromě dětí ještě třeba péct dortíky na dětskou oslavu nebo šít. Pro mě je jehla ďábelský nástroj, který jsem společně se zubní nití okamžitě odstranila z domácnosti. Hned po té co mě po výživné noci s miminem napadlo, jestli by udržela moji váhu, kdybych se chtěla oběsit. Radím odstranit takové nebezpečné věci z dosahu, samozřejmě z Vašeho dosahu. Člověk je nátura slabá a přijdou chvíle, kdy selže.

U nás doma se nešije. Když se objeví díra, nejdříve zhodnotíme jak je veliká a zda je vůbec vidět a pokud je náhodou přes půl kolena, nemilosrdně se rozloučíme tichou modlitbou s kalhotami a zavítáme do obchodu pro nové.
Když jsem byla malá takový režim tedy u nás nebyl. Genetika si tedy moc nepohrála.  Moje matka samozřejmě umí všechno co já ne. Jedním pohybem ruky uklidí byt, uvaří božskou svíčkovou a zaštepuje cokoliv co je potřeba. Včetně záclon. Navrch tomu ještě ovládá talent pro organizaci, takže kamkoliv se šlo, vždycky věděla přesně směr. Tento talent jsem samozřejmě také nezdědila. My když jedeme na výlet, tak se ještě na benzince domlouváme kam, že to vlastně jedeme, abychom po hodině diskuze zjistili, že hřiště za domem je taky super.
Nesnáším organizaci všeho druhu a dlouhodobé plánování. Kdo by jste čekal, že když máme pět dětí, umím všechno pečlivě naplánovat, byl by zklamaný.
I když v mém diáři už teď najdete seznam na štědrovečerní večeři(z minulého roku), je to asi největší výkon v plánování, kterého jsem schopna. S každým blížícím se víkendem mě chytá záchvat paniky, že bych měla naplánovat nějaký výlet. Na němž se samozřejmě všichni musí bavit tak, že bude třeba plastické operace, aby jim odstranila úsměvy z obličeje.
Stejně jako svět předpokládá, že pokud jste žena, jste perfektní matka a víte všechno od první minuty nadechnutí Vašeho potomka. I když jste to nikdy nedělala, víte jak správně zapnout plenku, jak dítě nakrmit a dát odříhnout, prostě to jsou asi extra schopnosti, které má každá matka v sobě. Kromě mě tedy.
Já jsem s plenkami zápasila několik týdnů a kolikrát jsem rozlila mléko z láhve ani nepočítám. Pravda s každým dalším dítětem jsem se trochu zdokonalovala, ale rozhodně se nemohu považovat za odborníka na děti.
Nikdy jsem nepochopila, jak to některé mámy dělají, že dětem rozumí, když žvatlají. Já jsem asi hluchá, protože já prostě naší nejmladší, která na mě huláká slovo o jedné slabice prostě nerozumím. Můj muž samozřejmě jako většina mužů, si to myslí občas také a má tchýně oplývá vším, čím já ne. Často mi tak přijde, že zvládne všechno. Ano včetně božské rajské a organizace. A má i talent na děti.
Takže často slýchám od své drahé polovičky " Co to říká? ty jsi matka, měla bys jí rozumět."
Měla, ale nerozumím. Nemám v kapse slovník "žvatly batolete a křik novorozence. Ať jsem prošla knihovnu tam a zpět několikrát, nikde jsem žádný manuál "Jak na dítě" nenašla, takže zřejmě zapomněl vypadnout společně s dítětem už na sále.
Často si tedy připadám jako slon v porcelánu, kterému dali pinzetu a chtějí po něm, aby vysbíral čočku z hromady slámy. Ani roky strávené na mateřské ze mě neudělaly experta na děti nebo jejich výchovu. Rozdíl mezi mnou a jinými je asi ten, že to prostě přiznám nahlas a nestydím se za to. Klidně vyměním tříchodovým oběd pro naši rodinu za dopoledne strávené v cukrárně a cestou se ještě stavíme v Pizzerii. Je často naše chyba, že se necháme ovlivnit okolím, které nás nutí být perfektní matky, ženy, manželky. Ale i my, máme právo na to něco nevědět a neumět. Tak se toho nebojme, on si na to svět nějak zvykne.
Aspoň, že děti se nám povedly :-)

Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery