Protože každý den není jako v pohádce....ale stojí za to ...

CHVÍLE, KDY JSEM SE PŘESTALA SNAŽIT BÝT PERFEKTNÍ






Perfektní mámy. Jsou všude kolem nás, že?
Nosí dokonalé  oblečení, tlačí před sebou dokonalé kočárky, reagují na potřeby svých dětí ve správnou chvíli a vždy můžete vidět na jejich tvářích dokonalý, zářící úsměv.

Nebo ne? Neznáte nikoho takového  ve svém okolí? Určitě?

To asi proto, že dokonalé mámy prostě neexistují.

PŘEKVAPENÍ, KTERÉ JSEM NAŠLA NA DNĚ PRÁDELNÍHO KOŠE





Prádlo?! Nikdy nekončící hromada špinavého nebo čistého prádla. Nevděčná práce, jejíž konec není vidět. Neexistuje.
Nás je doma hodně, dva dospělí a pět dětí, prádla je ale tolik, jakoby ho zašpinilo nejméně dvacet lidí.
Někdy mám pocit, že peru prádlo nejenom po nás, ale i po lidech, kteří u nás bydlí, schovávají se  a já je nikdy nepotkala.

Občas přijde výjimečný okamžik a já vidím dno prádelního koše, to je něco úžasného. Ale o pár minut později, už je zase z půlky plný!

PĚT ZPŮSOBŮ JAK SE MÍT RÁDA






My ženy svádíme denně složité boje. Každé z nás život chystá tvrdé zkoušky, těžké zápasy o to, jak být dobrou mámou, manželkou, dcerou...máme své příšerné, těžké i smutné dny, kdy nejde nic podle plánu. Tak rychle jak se cítíme na dně, se musíme většinou i rychle zvednout.

Často jsme tak zaneprázdněné, že zapomínáme na nejdůležitější osobu v našem malém světě- NA NÁS SAMOTNÉ.

Může to znít sobecky a sebestředně, ale je to pravda. Jak se můžeš chtít ráda postarat o svou rodinu, děti, manžela, když nemáš ráda sama sebe?
Jak můžeš milovat naplno svého muže, když se necítíš dobře jako žena?
Jak vlastně vůbec můžeme dávat druhým ze sebe to nejlepší, pokud nejsme spokojené samy se sebou?

TOBĚ, KTERÁ JSI VE VEDLEJŠÍ KABINCE




Zní to prapodivně...asi si říkáte v jaké kabince? V kabince letadla mířícího vstříc fantastickému dobrodružství? Nebo v kabince fotobuňky, kde se právě tvoří vzpomínky?
Je to vlastně jednoduché, v obyčejné kabince na veřejných záchodech. Třeba těch v obchodním domě.

Všechny mámy to známe. ... nezáleží na tom, kde zrovna jsi, jestli se snažíš konečně dojíst oběd v restauraci, po dvacáté chytnout batole na skluzavce nebo si nakupuješ večeři pro svou rodinu. Jenom pár slov, těch tolik obávaných slov, které prostě v jednu chvíli zazní z úst Tvého  potomka... " Mami, potřebuju na záchod!"

NECHME BÝT I MUŽE ÚŽASNÝM RODIČEM!




Na tenhle článek už myslím vlastně dlouho. Pořád bylo nějaké téma, které bylo pro mě osobnější, lépe se mi psalo.
A také jsem přemýšlela jakým způsobem vlastně psát. Ale budu ho psát upřímně, sama za sebe.

Ženy jsou brány automaticky jako skvělé mámy, protože údajně všechno ví a všude byly. Zatímco tátové tak vypadají jako nešikové, kteří nezvládnou běžnou péči o dítě. Někdy je mi chlapů vážně líto.

VŠEM MUŽŮM, KTEŘÍ NĚKDY NEROZUMÍ ÚNAVĚ SVÝCH POLOVIČEK





Už dlouho jsem přemýšlela, jak jsou mužské a ženské názory na různé věci odlišné. Třeba na to, co je naší prací po celý den a jak to vnímáme.
Co si budeme povídat my ženy, vydržíme toho hodně a když už si myslíme, že nemůžeme, vydržíme ještě dvojnásob. I když se ale snažíme být perfektními matkami a manželkami a nestresovat naše drahé polovičky, někdy to prostě nejde a my musíme prohlásit, že jsme totálně vyřízené. Emocionálně, fyzicky, psychicky, jakkoliv.

Zkusme se ale někdy na věc podívat z druhé strany, možná zjistíme, že samy klameme okolí a to se  v nás potom nevyzná. Zejména naši muži to s námi mají někdy složité :-)

KAŽDÉ MÁMĚ, KTERÁ NEMÁ UKLIZENO

Taky znáš ten úžasný pocit, když jdeš spát a celý dům je uklizený a táááák čistý?
Já už také ne.
Abych byla upřímná, spousta maminek to má stejně jako já.

Být mámou, to je hodně práce. Jak to, že dokážeš skloubit denní povinnosti a každý se může o tebe opřít, ale nedokážeš zařídit, aby tvůj byt byl uklizený déle, než pět minut?

Jednou jsem četla pravděpodobně nejkratší příběh na světě:  Kdysi dávno, byl můj byt čistý a pak vstalo batole. Konec příběhu.



Opravdu nechápu, jak to dělají některé mámy, že mají i s dětmi perfektně naklizeno. Všechno se u nich blýská čistotou, v troubě se peče jablečný koláč a ony se usmívají.
Jestli jsi jednou z nich, žádám Tě a opravdu upřímně, poraď mi jak na to, řekni mi to tajemství.

U nás doma jsou všechny návštěvy vítány s nadšením. Vlastně už pouhé zazvonění zvonku vyvolá v našich dětech příval energie a ony se vrhají ke dveřím, zjistit, kdo je za nimi.

NĚKDY... UPŘÍMNĚ, SPÍŠ ČASTO





Upřímně a zcela narovinu, nikdy nebudu adept na cenu " Rodič roku" . Ne, to se opravdu nestane. NIKDY.

Tady je několik důvodů proč (ty opravdu děsivé, si nechám třeba na příště)

Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery