Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

JAK SI VLASTNĚ SPRÁVNĚ UŽÍT MATEŘSKÉ ROKY?






Užívej si tyhle roky!

To je jedna z prvních rad, kterou dostane téměř každá novopečená maminka zase a znovu. I já jsem je slýchávala denně po narození každé, z našich pěti dcer. Od lidí, kteří mě potkávali, od rodiny i od přátel.

Občas jsem se jen usmála a řekla něco podobného jako : Ano, jsem moc šťastná a užívám si to. Je to báječné. A i jsem to tak myslela. V těch chvílích jsem si opravdu přála, abych si všechny tyhle roky užila naplno a nepromarnila jediný okamžik v životě našich dcer. Abych zastavila čas, protože plynul příliš rychle.

Jenže pak prostě přišel život a s ním obyčejná realita všedních dnů.



Někdy, když učíš na nočník batole a ono tomu nerozumí a víš, že za chvíli mu budeš muset měnit už třetí mokré kalhoty za den. Ve chvílích, kdy se snažíš utišit své sotva pár týdenní dítě, které stále pláče, se divíš, jak by jsi si mohla takové chvíle  užívat?

A když máš špatný den a Tvůj syn na sebe převrhne jogurt po té, co jsi ho znovu potřetí převlékla, ptáš se, jak by jsi si mohla užít tyhle okamžiky?

Nebo když procházíš plíživou  depresí po porodu, Tě trápí, Vaše manželství prochází krizí a Ty se prostě necítíš dobře, ptáš se, jak by jsi si mohla zrovna TYHLE okamžiky užívat?

Mám pro Tebe tajemství.

NEMŮŽEŠ.

Ale celé tajemství, jak přežít tenhle bláznivý kolotoč, je přestat se trápit tím, že si to všechno dostatečně neužíváme. Že nezažíváme jenom  pocit obrovského uspokojení a toho, že tohle všechno je náš splněný sen. Máme se cítit špatně jenom proto, že u nás doma pořád nesvítí slunce a nejsou všichni šťastní?



Ne, to by jsme neměly. Měly bychom si užívat okamžiky. Okamžiky jsou tím, co právě prožíváme teď a nyní. Pár minut trvající chvíle, kdy cítíme, že máme z něčeho radost. Ano vím, těch okamžiků je někdy hrozně málo. Dokonce jsou dny, kdy prostě nepřijde žádný a my se cítíme úplně na dně. Ale čekají nás náročné roky, tak náročné, že nám to někdy vyrazí doslova dech. A často se budeme samy sebe ptát, jestli je tohle to, co jsme chtěly.

Vychutnejte si ty chvíle, kdy Vaše novorozeně konečně usnulo a spí klidně.
Vychutnejte si ty chvíle, kdy je Vaše dítě součástí školní besídky, stojí nervózně na jevišti a rozhlíží se. A pak Vás zahlédne, usměje se  a ví, že jste tam pro něj.

První jízdu na kole. Poslední den ve školce. První den ve škole. Školní zápas ve fotbale. První návštěva Víly Zubničky. Každé pomazlení, úsměv, smích. Mějte otevřené oči dokořán, aby jste každý, z těchto momentů viděli.

Občas, když jdu večer přikrýt dcery se zastavím a dívám se na ně. Je to sentimentální já vím, ale sleduji je, jak spí.

Klidně a nerušeně.
 Vzpomínám jaké to bylo pár let zpátky, jak těžké pro mě všechny ty chvíle s novorozencem a dvěma malými dětmi byly. Tolikrát jsem byla opravdu na dně svých sil.



Ten čas ale tak rychle uplynul, je to už sedm let, neuvěřitelně dávno jsem bojovala s těmi všemi překážkami.
A teď tu leží, naše dcery, tak velké a "dospělé"  a mě najednou přijde, že to všechno co jsem vnímala jako hrozné, je už tak dávno pryč. Jako mrknutím oka.

Čas prostě letí tak hrozně rychle, šíleně se žene kupředu. Ale tolik let je ještě před námi. Tolik důležitých let, které ještě prožijeme.

Občas máme pocit, že si musíme každý den užívat naplno. Že se musíme jen radovat a smát a všechny špatné chvíle, které prožíváme, zvládnout a překonat s úsměvem na rtech. Žádné povzdechnutí, žádné postesknutí si po starých časech, kdy jsme byly bezdětné. Žádná lítost nad tím, jak se nám naše ideály o zvládnutí mateřství boří, jako domečky z karet. Žádný pocit selhání, zklamání, žádná frustrace. Tak to přece správné mámy dělají. Všechno zvládají a mají z toho radost.

Z dětí,  z probdělých nocí, z hádek mezi sourozenci, z nepořádku, z nedostatku času na sebe.

 Mámy by měly vyměnit celý svůj svět za svět dětí a ještě z toho mít pocit blaženosti. Jenže okamžiky, kdy jste na pokraji svých sil, kdy už cítíte že další proplakanou noc už nezvládnete.

 Kdy víte, že jestli Vašemu dítěti ještě jednou spadne hrneček na zem a rozlije se, tak se prostě už neudržíte.

Když vedete za ruku dítě ze školky a před sebou tlačíte kočárek. Je zima, starší dítě chce na záchod, miminko v kočárku pláče hlady a začíná pršet. Když musíte chystat večeři a pomáhat dítěti  s úkolem do školy, a víte, že nemáte šanci stihnout ten nekonečný seznam povinností.

Ne, takové okamžiky nemůžete prožívat radostně, nejde to. Není to ničí vina ani Vaše ani Vašich dětí. Život není jen šťastný a harmonický. Život je plný překážek, které se zdají tak obrovské, že je nemůžete ani pojmenovat, natož je překonat. Ale to nevadí. Tyhle roky jsou a budou takové.

Budou těžké, vyždímají z nás poslední zbytky sil a zas a znovu nás srazí na kolena. Ještě tvrději, než předtím.

Nemá smysl se zaměřovat na to, jak náročné tyhle roky jsou. Musíme se zaměřit na malé okamžiky radosti, které zažíváme. Vím, zdají se tak maličké, téměř neviditelné v tom všem křiku a chaosu. V té velké hromadě plínek a špinavého prádla, které prostě nikdy nevyperete.

Ale jsou tam, věřte, že jsou. Najděte si jeden takový, každý den. I kdyby měl trvat jen pár vteřin nebo pár minut.

Bude to okamžik, který Vás udrží nad vodou další den. Alespoň chvíli.

Tyhle těžké roky pominou jako mávnutím proutku a my se budeme samy ptát, jestli to opravdu bylo tak hrozné, jak se nám to tehdy zdálo. Čas je úžasný léčitel všech trápení. Postupně se nám vytratí to stresující a náročné a to pěkné se bude zdát ještě hezčí.

Ale než se to stane a my zapomeneme na náročné noci s miminkem, kdy plakalo a my nevěděly co s ním nebo na záchvaty vzteku batolete uprostřed ulice, kdy jsme si přály být neviditelné, musíme tohle všechno překonat.

Nepřemýšlejte, jak prožíváte svoje těžkosti, jestli správně nebo špatně. Jestli jste správně šťastná máma, veselá ze všeho, co se jí přihodí. Buďte prostě jen máma, to stačí. I my mámy máme právo na to být unavené, stresované, rozčilené, frustrované, na dně, bez naděje. Jsme pořád jen lidé.

Odpověď na otázku, jak si užít všechny tyhle roky?

Nijak.

 Nejde si je užít ani je nesnášet.

Křičte, plačte, nadávejte na svět, na nespravedlnost na cokoliv chcete a co Vám pomůže.
 Jde je jen vydržet, zachovat si zdravý rozum a překonávat den po dni.

Ne šťastně, ne smutně, ne nahoře ani ne dole, prostě JEN PŘEKONAT.

S Láskou,

Monika






Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery