Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Bilancování je CESTA jak jít dál



Zase je tu konec roku. Přijde mi to až neskutečné, že rok tak rychle uběhnul. A stalo se tolik věcí.

Některé byly dobré, jiné špatné, ale i ty špatné se snažím vnímat jako potřebné.

Protože právě v těch nejtěžších chvílích jsem našla nejvíce síly.

Za posledních pět let jsem prošla tolika situacemi, o kterých jsem ani neměla ponětí.

Vlastně jsem si některé z nich ani nedovedla představit a už vůbec jsem nevěděla, jak budu reagovat.

Také máte někdy představu o tom, že kdyby jste prošly tímhle nebo tamtím, určitě by jste se zachovaly NĚJAK?

Nebo, kdyby jste potkaly někoho, kdo Vám v minulosti ublížil, řekly by jste přesně TOHLE?

Naše děti slyší VŠECHNO



Vím, že by se dnes hodil spíše článek s Vánoční tématikou, ale těch je všude opravdu hodně.
Vánoce by neměly být jen o dárcích a těšení se z toho, že máme být šťastní, protože zrovna v tuto dobu se to očekává.

Nejen Vánoce by měly být hlavně o naslouchání druhým, jejich přání a také svých přání.

Plnit si svá přání by nemělo být méně důležité, než plnění přání ostatním kolem nás.
I když na sebe jako mámy často moc nemyslíme, zkusme to alespoň nyní a zamysleme se nad tím, co by jsme si přály.

Může to být cokoliv, říká se, že o Vánocích se dějí zázraky. A já Vám ze srdce přeji, ať Vás nějaký ten zázrak potká.

Může to být cokoliv, po čem toužíte od prospané noci, dne bez dětského vztekání nebo velké únavy.

Často se totiž zdá, že právě ty obyčejné věci, pokud se stanou, jsou pro nás takovým zázrakem.

Přeji Vám ale také ještě něco. Aby se kolem Vás našli lidé, kteří Vás budou poslouchat a to nejenom, když jste šťastné, ale i když jste smutné a zoufalé.

Aby jste zjistily, že Vás NĚKDO skutečně poslouchá.

Tak jak jsem to zjistila  já, o svých dcerách.

Co se mámy vlastně, počítá? VŠECHNO



Na začátku letošního roku jsem dostala od svého muže hodinky Fitbit. Hodinky, které měří nejen tep, ale i množství spálených kalorií a hlavně počet kroků. A řeknu Vám narovinu, že se mi to zezačátku moc nelíbilo. Nemám ráda, když mě někdo nebo něco nutí a tahle malá věc, mě nutila každý den. Krok za krokem, hýbat se a já najednou zjistila, že se mi to vlastně líbí a moc.

Po tolika letech, kdy jsem necvičila a prakticky nedělala nic, to byl pro mě impuls, začít se sebou něco dělat. Začít jednoduše znovu žít.

Je to snadné, přestat žít a jen se nechat strhnout stereotypem každých dní. Probdělé noci, spousta dětského pláče, vzteku a nikdy nekončící domácí povinnosti. Při tom všem je to nejjednodušší prostě nedělat nic a jen přežívat ze dne na den. Je to jakýsi stav agonie, která může trvat i několik let. Někdy dokonce tak dlouho, že si už nevzpomenete na dobu, kdy jste žila a měla radost.

Musím uznat, že když přijde na věc, jsem hodně soutěživá a cvičení právě s těmito hodinkami, mě hrozně bavilo. Každý den jsem je pečlivě synchronizovala s telefonem a sledovala počet kroků při každé činnosti.

Než zavřete prohlížeč s tím, že dnešní článek bude o nudném cvičení a hubnutí, počkejte ještě chvíli.

Dnešní článek totiž není o měření kroků, jako takových, ale o měření toho, co všechno se počítá a milé maminky, počítá se toho opravdu hodně.

KAŽDÉ MÁMĚ, která je VŽDY TADY




Pár let zpátky, naše nejstarší dcera ztratila v dětské herně oblíbenou hračku. Bílého, bílého králíčka.
Uprostřed obrovské herny v Praze.

Vzpomněla si na něj až doma.

Přemýšlela jsem, jestli se do obchodního domu opravdu vydat a hledat malou, plyšovou hračku uprostřed všeho zmatku.
A pak jsem se na svou dceru podívala.
Stála tam celá zničená a v dětských očích jsem viděla smutek a strach, že už svého nejoblíbenějšího kamaráda nenajde.

A tak jsme jeli s mužem zpátky. Vtrhli jsme do dětské herny a zůstali stát v šoku. Bylo mi jasné, že na ploše 300 m čtverečních je téměř nemožné, najít jednu malého bílého zajíčka, který měl sotva 20 centimetrů.

Snažila jsem se, opravdu. Běhala jsem jako šílená po dětských skluzavkách, skákala do bazénu s míčky a prohledávala každý kout, kde by mohla být. Celou dobu jsem měla na paměti zklamání v očí své tehdy pětileté dcery, která bez své oblíbené hračky nemohla usnout. Věděla jsem, že se musím snažit udělat všechno proto, aby se našla.

A pak jsem ji zahlédla. Malou bílou, chlupatou hračku v modrých kalhotách, sedící na dětské bílé židličce.
Když jsem ji vzala do rukou a zkontrolovala, že jí nic není, ulevilo se mi.
Byla jsem vyčerpaná, zpocená, ale našla jsem ji.

Udělala jsem přesně to, co děláme každý den my všechny mámy všude na světě.
To, co jiní považují  za samozřejmé, je pro nás jistým posláním.

JSME TADY.

Každé mámě s malými dětmi




Neustále mě fascinují.

Fascinují mě, kolik energie se v tak malých tělíčkách skrývá. Hlavně naše prostřední Nicolka je blázínek a je obdařena takovým množstvím energie, jakoby by si dala několikrát denně dvojité espreso.

Zrovna včera jsem si  uvědomila, jak je těžké být mámou těch nejmenších dětí. Ano říká se, že problém jsou tak velké, jak velké jsou děti, ale kdo někdy opravdu strávil den s dětmi do pěti let ví, že tohle období  JE NEJNÁROČNĚŠÍ ze všech.
A když jich máte víc, je to ještě náročnější.

SLIBY pro všechny mámy



Dnes jsem se nechala inspirovat jednou zahraniční bloggerkou, která sestavila takový seznam toho, čím jsme my mámy a na co zapomínáme.

Ve chvílích, kdy se cítíte na dně a máte pocit, že už nezvládnete ani jednu vteřinu, pojďte si se mnou něco slíbit.

Slibme si, že si budeme následující věty opakovat a pokusíme se jim uvěřit.
Pokaždé, když se nebudeme cítit dobře. Slibte si to sobě, slibte si to s kamarádkou nebo jinou maminkou, slibme si je SPOLEČNĚ.

5 věcí, které bysme měly naše děti naučit o Vánocích





Přemýšlela jsem o Vánocích a jak úžasné je to období! Nemůžu uvěřit tomu, že už za dva týdny jsou tady. Tak hrozně rychle ten čas zase utekl.
I když jsou naše dcery ještě skoro všechny moc malé na to, aby si plně uvědomily, čím jsou Vánoce tak kouzelné, těším se na jejich rozzářené obličeje při rozbalování dárků.

Brzy ale přijde doba, kdy budou dost velké na to, aby pochopily, že Vánoce nejsou jen o dárcích a jídle a já nechci přijít o možnost naučit je, co Vánoce všechno znamenají.

Dnes jsem napsala pět věcí, které bychom měly naučit naše děti, třeba letos o Vánocích.

Věci, které neříkají nic o tom, jaké jsme mámy a jedna, na které OPRAVDU záleží





Když se staneme matkami, je kolem nás tolik nezodpovězených otázek. Každý den tápeme, jestli rozhodnutí, která děláme a jak je děláme, jsou správná.

Jestli správně krmíme své děti. Jestli jsme dost dobré a zasloužíme si pochvalu.

Každé selhání i sebemenší se odrazí na tom, jak se vnímáme.
Ano, jsme k sobě nemilosrdné a neodpouštíme si nic.

Díky médiím kolem nás máme pocit, že všude jsou dokonalé mámy, které zvládají výchovu dětí, mít nablýskanou domácnost a dobře vypadat, jakoby to nic nebylo. A my se pak samy sebe ptáme, proč my to nezvládneme? Proč ony jsou tak dobré a já ne?

Je to jednoduché. Ony si vybraly cestu, kdy podle nich být dobrá máma znamená, mít dokonalý život, domácnost a dokonalé děti.
Každé selhání je děsí mnohem víc, než nás, protože na ně nejsou zvyklé.

ČÍM CHCETE, ABY SE JEDNOU STALY?







Zajímavá otázka, že?

Poslední dobou čím dál víc přemýšlím nad tím, čím bych chtěla, aby se naše dcery v budoucnu staly.

Nemyslím tím, jaké povolání si zvolí, jako rodič v tomhle případě, nemám žádné skryté ambice a doufám, že si samy vyberou to, co je bude opravdu bavit a budou spokojené.

Ale odpověď na  tuhle otázku, řeší určitě mnoho rodičů po celém   světě.

Kým opravdu chceme, aby se naše děti staly?

INSPIRACE NA VÁNOČNÍ DÁRKY




Dárky pro naše nejbližší jsou někdy snadné, jindy komplikované. Většinou je snazší podarovat ženu než muže, pokud tedy Vaše polovička nemá koníček typu modely letadel a hudbu.

Většinou se ale musíme zaměřit na dárky tak, aby zaujaly téměř každého a obdarovanému udělaly radost.

Nechte se inspirovat třeba mými nápady, pokud sháníte ještě poslední dárečky :-)
Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery