Protože každý den není jako v pohádce....ale stojí za to ...

Co se mámy vlastně, počítá? VŠECHNO



Na začátku letošního roku jsem dostala od svého muže hodinky Fitbit. Hodinky, které měří nejen tep, ale i množství spálených kalorií a hlavně počet kroků. A řeknu Vám narovinu, že se mi to zezačátku moc nelíbilo. Nemám ráda, když mě někdo nebo něco nutí a tahle malá věc, mě nutila každý den. Krok za krokem, hýbat se a já najednou zjistila, že se mi to vlastně líbí a moc.

Po tolika letech, kdy jsem necvičila a prakticky nedělala nic, to byl pro mě impuls, začít se sebou něco dělat. Začít jednoduše znovu žít.

Je to snadné, přestat žít a jen se nechat strhnout stereotypem každých dní. Probdělé noci, spousta dětského pláče, vzteku a nikdy nekončící domácí povinnosti. Při tom všem je to nejjednodušší prostě nedělat nic a jen přežívat ze dne na den. Je to jakýsi stav agonie, která může trvat i několik let. Někdy dokonce tak dlouho, že si už nevzpomenete na dobu, kdy jste žila a měla radost.

Musím uznat, že když přijde na věc, jsem hodně soutěživá a cvičení právě s těmito hodinkami, mě hrozně bavilo. Každý den jsem je pečlivě synchronizovala s telefonem a sledovala počet kroků při každé činnosti.

Než zavřete prohlížeč s tím, že dnešní článek bude o nudném cvičení a hubnutí, počkejte ještě chvíli.

Dnešní článek totiž není o měření kroků, jako takových, ale o měření toho, co všechno se počítá a milé maminky, počítá se toho opravdu hodně.






Ze začátku mě bavilo sledovat množství narůstajících kroků a snažila jsem se dělat všechno pro to,a by číslo na konci dne bylo největší.

Každý krok se počítal.

Pamatuji si, jak jsem stála na dětském hřišti a houpala svou nejmladší dceru. Se zájmem jsem začala sledovat počet kroků na display a najednou jsem zjistila, že se číslo nehýbe.

Podle Fitbitu se totiž houpání mé dcerky, které přinášel radost, nepočítalo.

Ale, opravdu se houpání na houpačce nebo stavění z písku, NEPOČÍTÁ?

Došlo mi, že nezáleží na tom, kolik kroků přibyde nebo co je vidět, počítá se to.

Počítá se každá láhev mléka, kterou dáte svému dítěti nebo každé nakojení.

Počítá se každé přikrytí, každé zhasnutí světla, když už děti spí.

Počítá se totiž, úplně všechno.

Už jste přemýšlela, kolik plenek jste vyměnila?

Nebo kolikrát jste naplnila a uzavřela dětský hrneček a znovu a znovu?

Kolikrát jste dala prádlo do pračky, zapnula jí a udělala to samé druhý den?

Zdá se, že jste to všechno dělala tolikrát, že už si ani nevzpomenete přesně.
Nakonec zjistíte, že je pořád něco, co se musí udělat. 

I když už si můžeme myslet, že dnes jsme to zvládly všechno, vždycky bude něco, co zbývá.

Ale  když je pro nás lehké říct si samy sobě, že dnes  jsme zase něco nestihly, proč je pro nás těžké uvědomit si, že jsme toho už udělaly dost?

Že všechno, co denně děláme, se počítá?



Přemýšlely jste někdy, kde jste v životě chtěla opravdu být a čím jste chtěla být?

Každá z nás má chvíle, kdy si řekne, že nic není tak, jak si přála a že tohle není ten život, jaký chtěla.

I já jsem kdysi chtěla něco a mohla jsem být něčím jiným, než mámou, která se snaží v jedena třiceti dodělat si vzdělání a najít si směr života,  aby byla spokojená.

Mohla jsem ve dvaceti  skutečně odjet do Anglie a mít jiný život. Místo toho jsem se vdala a za dva roky porodila první dceru.

Jenže rozdíl mezi životem, jakým jsme chtěly mít a jaký skutečně máme je pouze jeden.
A to, jak ho vnímáme my samy.

Proč by měl být život, který jsme si vysnily lepší a hodnotnější než ten, který žijeme?

Pokud Vás činí šťastné lepit s dětmi zvířátka a vymýšlet nové recepty, proč ne?

Hledání oblíbené hračky, upravování deky, namazání chleba, zavázání tkaniček, to všechno se počítá.

My mámy máme často pocit, že to co děláme každý den, je bezcenné, že to nemá smysl.
Že to může dělat každý.

Nevyvíjíme žádné nové léky a nezachraňujeme děti v Africe. Ani nepíšeme bestsellery a nehrajeme v Hollywoodském filmu.

Znamená to tedy, že děláme něco menšího?

Veškerá energie a všechna láska, kterou máme ve svém srdci, Vy i já a kterou dáváme svým nejbližším, i to se počítá.

Každé jídlo, každá nachystaná svačina, každé rozkrojené jablko, i to se počítá.

Každé objetí, každé pohlazení, i to se počítá.


A ne, není to málo, není to bezvýznamné.

Nebylo to zbytečné, i když se nikdo nedíval a neocenil Vás.

Nic, co uděláme jako mámy možná neovlivňuje svět kolem nás, ani životní prostředí v Jižní Americe, ale ovlivňuje mnohem důležitější věc- život našich dětí a naše děti samotné.

Pokaždé, když učíte své děti být trpělivé, laskavé, počítá se to.

Čas strávený s dětmi, s Vaší rodinou.

Každá vteřina, každá minuta, den po dni.

To všechno se milé maminky, prostě počítá.

S láskou,

Monikaxxx




Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery