Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Každé mámě s malými dětmi




Neustále mě fascinují.

Fascinují mě, kolik energie se v tak malých tělíčkách skrývá. Hlavně naše prostřední Nicolka je blázínek a je obdařena takovým množstvím energie, jakoby by si dala několikrát denně dvojité espreso.

Zrovna včera jsem si  uvědomila, jak je těžké být mámou těch nejmenších dětí. Ano říká se, že problém jsou tak velké, jak velké jsou děti, ale kdo někdy opravdu strávil den s dětmi do pěti let ví, že tohle období  JE NEJNÁROČNĚŠÍ ze všech.
A když jich máte víc, je to ještě náročnější.



Pamatuji si na dobu, kdy jsem doma měla v jednu chvíli novorozeně, tříletou a rok a půl starou dceru. Bylo to opravdu vyčerpávající.

Už jsem skoro zapomněla, jak zaneprázdněná jsem byla.

Všude zněly hlasité zvuky od pláče miminka přes záchvaty vzteku tehdy tříleté dcery. Běhala jsem mezi dětmi a snažila se zároveň uklízet byt, vařit a vychovávat.

A i když mi to dnes přijde jako film, přehrávaný někde mimo mně


Vy všechny, statečné mámy malých dětí.
Vím, že jsou Vaše dny někdy jen rozmazané šmouhy a že máte pocit, že ničeho nedosahujete.

Ale opak je pravdou.

Dosahujete toho hodně.



Pracujete velmi tvrdě s těmi maličkými, kteří se snaží být samostatní, nezávislí a bojují s Vámi každý den.

Neustálé slovo "NE!" nebo " JÁ SÁM!" znějí pořád dokola a Vy v sobě někdy marně hledáte trpělivost, zvlášť ve chvíli, kdy spěcháte a víte, že prostě musíte odejít z domu. A zrovna se Váš tříletý syn rozhodl, že si zapne bundu a obuje boty úplně SÁM a Vy vidíte, jak mu to nejde.

A čas běží.

Je to přehlížené, i my samy to nevidíme, ale je to práce.

Těžká, stále opakující se práce, každý den.

Děti rostou tak rychle, jako na běžícím páse a jednou opravdu ty boty obují správně a bundu si zapnou během chviličky.




Mezitím se ale neustále nadechujete a vydechujte a snažíte ovládat. Dáváte ze sebe všechno a snažíte se pro své maličké udělat to nejlepší.

Pokud máte děti do pěti let, Váš den zřejmě vypadá takto:

Oni chvilku neposedí-Vy neposedíte (mám pocit, že jsem nikdy nenachodila toho víc, než když jsem zůstala doma se svou nejmladší dcerou)

Oni běhají pořád kolem- Vy běháte za nimi. (taky jste si kdysi jako já myslela, že být na dětském hřišti, znamená pít kávu a číst si časopis?);

Oni mají hlad- a Vy je zas a znovu krmíte.( nevím, jak Vaše děti, ale moje moc nerespektují pět jídel denně, takže mám občas pocit, že neustále chystám svačiny);

Konečně jste si sedla- a  to je patrně jedna z mnoha jistot, že v tu chvíli se stane něco, co Vás donutí se znovu zvednout. (moje kamarádka mi kdysi řekla, že nejjistější způsob jak přilákat pozornost dětí, je sednout si a relaxovat);

Utřete jim ruce- a hned jsou zase špinaví. (u nás doma jsou v neustálé pohotovosti vlhčené ubrousky, máme je snad na každém rohu, včetně auta a i tak mi to přijde někdy, že jich je málo)

Zazvoní Vám telefon- najednou mají se vším problém. (potřebují jíst, spát nebo se jen perou o hračku. Občas mi přijde, že neustále po domě utíkám z telefonem na uchu a snažím se schovat, aby mě ten na druhé straně slyšel. Marně)





Chci, aby jste věděly, že to co děláte a že tam, kde se právě nacházíte na své cestě mateřství, je vážně jedna z nejnáročnějších etap, které Vás čekají. Ale i tato těžká část je potřeba, i když je vyčerpávající.

Nikde neznějí fanfáry, nepředávají se diplomy za statečnost, ani modré stuhy za to, že jste maminka.

A někdy je snadné myslet si, že na tom co děláte nezáleží.
Že ráno vstanete, připravíte snídani, po snídani uklidíte, vyměníte plenku, utřete noc, nakrmíte dítě, houpete ho v náručí, čtete pohádky, vaříte a zas a znovu, že na tom nezáleží.

Ale právě toto je DŮLEŽITÉ.

Hluboko v srdci musíte vědět, že na tom záleží.

Na tom BÝT MÁMOU, záleží.

Na tom, ŽE STÁLE MILUJETE své děti, záleží.

Oni vyrostou, maminky, tihle naši malí neposední ďáblíci, jednoho dne vyrostou.

A brzy budeme my všechny jen vzpomínat na nekonečné čtení, tahání za rukáv a opakující se slovo "mami", stokrát za minutu. A i když se Vám to teď nezdá, budeme chtít, aby se čas vrátil a my mohly zase sledovat s úsměvem první krůčky, první namalované kolečko, poprvé zaslechnout slovo " mami".

Užijme si to aspoň trochu, tak trošku jak to jen jde.



Takže nakonec bych chtěla jen připomenout to, co se Vám snažím (i sobě) připomínat každý den):
Jste úžasná, skvělá máma.

Jsem si jistá, že máte všude po domě nálepky a třpytky,  a drobky od křupek a všude zní dětský pláč, ale teď musíte jen vydržet.

A to, že pokračujete den za dnem je úžasné.

S Láskou,

Monika xxx


Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery