Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Naše děti slyší VŠECHNO



Vím, že by se dnes hodil spíše článek s Vánoční tématikou, ale těch je všude opravdu hodně.
Vánoce by neměly být jen o dárcích a těšení se z toho, že máme být šťastní, protože zrovna v tuto dobu se to očekává.

Nejen Vánoce by měly být hlavně o naslouchání druhým, jejich přání a také svých přání.

Plnit si svá přání by nemělo být méně důležité, než plnění přání ostatním kolem nás.
I když na sebe jako mámy často moc nemyslíme, zkusme to alespoň nyní a zamysleme se nad tím, co by jsme si přály.

Může to být cokoliv, říká se, že o Vánocích se dějí zázraky. A já Vám ze srdce přeji, ať Vás nějaký ten zázrak potká.

Může to být cokoliv, po čem toužíte od prospané noci, dne bez dětského vztekání nebo velké únavy.

Často se totiž zdá, že právě ty obyčejné věci, pokud se stanou, jsou pro nás takovým zázrakem.

Přeji Vám ale také ještě něco. Aby se kolem Vás našli lidé, kteří Vás budou poslouchat a to nejenom, když jste šťastné, ale i když jste smutné a zoufalé.

Aby jste zjistily, že Vás NĚKDO skutečně poslouchá.

Tak jak jsem to zjistila  já, o svých dcerách.






Tahle naše malá já, která nám přináší do života a srdce tolik radosti, štěstí, ale i zoufalství.
Díky nim stojíme často tváří v tvář realitě, že nevíme, co si počít. Nemáme odpovědi na všechny jejich otázky a ani nedokážeme prosadit svou vůli proti jejich.

Několikadenní, několikaměsíční, dvouleté, pětileté, desetileté naše děti řídí náš život a ovlivňují nás každý den.
Učí nás trpělivosti a nutí nás smířit se s tím, že někdy nejde nic podle našeho plánu a i když jsme ještě před jejich narozením měly naprostou jasnou představu o tom, jak to celé bude.

O krmení jednou za tři hodiny, o spánku, který trvá celou noc, o snězení každého jídla, o oblékání bez protestů a o nakupování bez hroucení.

Zdá se to prakticky nemožné, zvládnout výchovu jako dobrá máma a být v očích svých dětí člověkem, kterým by chtěly být jednou samy.
Stejně nemožné mi občas přijde, přinutit naše dcery, aby mě poslouchaly a i když se jim snažím radit a vést je, říkám si, jestli to slyší, jestli slyší mě.

A víte na co jsem přišla, že opravdu SLYŠÍ a poslouchají všechno co řeknu.

"Máš tak krásné vlasy, jako nějaká princezna!" říkala jsem včera naší prostřední dceři, když jsem jí jako vždy po koupání vlasy pročesávala.
Otočila se na mě s tím svým velkým úsměvem a odpověděla:
"Mami, to mi říkáš pořád,"

A v tu chvíli mi to opravdu došlo, ona mě poslouchá.

Naše děti nás poslouchají a vnímají každé slovo, které jim řekneme nebo které vyslovíme.
Dobré nebo špatné.

Každou pochvalu, každé ocenění, každé pokárání, každý trest.
Všechno.

Všechno vnímají a všechno si pamatují.

Tvoříme jejich osobnost každý den a určujeme, jací jednou opravdu budou.

Vychovávat děti je složité. Chceme, aby z nich vyrostli sebevědomí, silní lidé, kteří se nebudou bát postavit v životě všemu, co jim přijde do cesty.
Chceme, aby byli laskaví, ohleduplní a vstřícní.

Aby si plnily všechny své sny a nenechaly se odradit nikým, kdo jim bude tvrdit, že to nebo ono nemohou a že na to nejsou dost dobří.

Ve světě, kde se očekává, že budete mít perfektní vlasy, make-up, úsměv, oblečení a život.

Já si přeji, aby měly rády jednou samy  sebe stejně tak, jako je miluji já, i když perfektní nejsou.


Protože ani já nejsem perfektní, nikdo není.

Můžeme naše děti naučit, že jsou výjimeční takoví jací jsou.
Že nemusí být někým jiným.

Výjimečné z nás  dělá třeba to, jak se umíme se všemi situacemi vypořádat.

Jestli bojujeme proti každému špatnému dni nebo ho prostě respektujeme jako další takový den, který ale skončí. Protože všechny špatné dny jednou skončí.

I když je to někdy opravdu těžké, snažme se, aby naše děti slyšely hlavně to dobré, i když něco pokazí.

A nakonec, říkejme i samy sobě, jak jsme skvělé a úžasné, protože je to PRAVDA.

S láskou,

Monika Kray




Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery