Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Váš Příběh č. 1- Cítím, že to nezvládám a mám výčitky....



S hrdostí za maminku, která neváhala a napsala mi email, dnes mohu uveřejnit první příběh. Doufám, že nebude poslední a jen motivuje další maminky k tomu, aby napsaly, co je trápí a nebály se říct upřímně.

Nemusí to být dlouhý dopis, může to být pár vět, ale uleví se Vám a nejenom Vám, ale i nám ostatním, protože NEJSME SAMY.

Děkuji za upřímnost i sdílení se svými problémy a strachy. Někdy je velmi těžké nahlas vyslovit, co nás trápí, protože se za to stydíme.
Ale já doufám, že další příběhy budou přibývat a všechny postupně zjistíme, že není proč se stydět za pocit selhání, ani radost, že jsou děti ve školce.

ZRCADLO, POVĚZ MI, KOHO VIDÍŠ?







Život může být frustrující. Je těžký. Je drsný. Všechno, čím si procházíme, všemi těmi špatnými dny, které se někdy jen přelévají do špatných týdnů, měsíců a někdy i let.

Tento týden jsem viděla zajímavý dokument o několika lidech, každý z jiné oboru, s jiným životním příběhem. Ale všichni zápasili s jednou stejnou věcí. S vlastní hodnotou.

Každá žena, snažící se stihnout všechny své povinnosti. Každá maminka, která se snaží najít rovnováhu mezi prací a dětmi. Každá manželka procházející hrozným rozvodem a  každá čerstvá maminka po porodu, která se svým miminkem bojuje o každý nový den.

Nezáleží na tom, čím si procházíme nebo jak těžké to je. Je ale snadné, zapomenout na to, kdo jsme. A co všechno jsme dokázaly. Jakým obdobím jsme si prošly a co nás dovedlo až sem, tam, kde jsme teď.

7 VĚCÍ, KTERÉ Z NÁS DĚLAJÍ DOBRÉ MÁMY




Včera jsem dostala email od jedné svobodné maminky dvojčat.

Už dlouho bojuje s tím, jak skloubit mateřství, s péčí o svou rodinu, se smutným rozvodem a snahou být šťastná  a spokojená navzdory tomu všemu.

Ve svém emailu mi napsala: " Jsem připravená to všechno vzdát. Nevím, kolik toho ještě můžu zvládnout."

Chtěla bych jí říct- vedete si skvěle!


Kamarádka mi nedávno volala a z jejího hlasu milující mámy bylo znát, že je frustrovaná s každodenního boje se svým tříletým synem. Přemýšlela jsem jak ji říct, že my všechny se svými batolaty občas bojujeme ( a ne vždy je to fér boj, že? ).

Řekla mi, že ať dělá co dělá, nic nefunguje, nic nepomáhá, i když se snaží dělat všechno správně.

I jí bych chtěla říct- vedeš si skvěle!



To samé bych teď ráda řekla Vám všem.

VEDETE SI SKVĚLE KAŽDÝ DEN, AŤ DĚLÁTE COKOLIV!

Pod POVRCHEM a v hloubi SRDCE



Máma, která je vždycky silná, odolná a vždy se usmívá.
I když spí sotva tři hodiny v kuse, stejně ráno vstane a celý den se snaží být tou nejlepší mámou na světě.
A když někoho potká venku ve chvíli, kdy unaveně tlačí kočárek nebo jde ruku v ruce se vzdorujícím batoletem, nasadí úsměv a jen nad svými problémy mávne rukou.
Nestěžuje si.
Má dvě tváře. Jako každá z nás.
Co se ale ukrývá pod tím šťastným a odvážným úsměvem....

VAŠE MÍSTO A VAŠE PŘÍBĚHY



Dlouho jsem přemýšlela o založení této části blogu a jsem ráda, že jsem to udělala.
Asi se ptáte, k čemu slouží.
Tahle část je vlastně pro Vás a o Vás.

Vaše příběhy, se kterými se chcete podělit s ostatními maminkami. Příběhy plné lásky, radosti i slz a trápení. Příběhy, které Vás děsí, které prožíváte a které chcete, aby si přečetly další maminky.

Protože všechny máme podobné pocity a prožíváme to samé. I když se o některých příliš nemluví, víme, že tu jsou.

Pokud máte chuť podělit se s ostatními o svůj příběh, vlastní pocity, jakékoliv, napište mi na email a já ho ráda uveřejním.

Tady Vás nikdo soudit nebude <3

srdcemamy@gmail.com

S Láskou,
Monika

Dny, o kterých příliš nemluvíme(ale měly bychom)



Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek.  Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi po třetí už.
Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mě hromadí vztek  a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů a hádek, které se snažím denně usměrňovat. A dvě nejstarší dcery se zrovna v ten den rozhodly, že musí vyřešit všechny své spory.
Vyběhla jsem nahoru do ložnice a zavřela za sebou dveře. Kolem mě bylo ticho a jen z dálky jsem slyšela dětské hlasy. Opravdu z dálky. Potřebovala jsem ticho.
Byla jsem vyčerpaná ze všech těch úkolů, které jsem za poslední dny zvládla, ale nejvíc mě vyčerpával pocit, že ať už jsem udělala cokoliv, nebylo to dost. Dokonce mi přišlo, že v tom množství všeho, to nebylo NIC.
 Protože další úkoly stále přibývaly, hromadily se na mém seznamu a neměly konce.

MILÉ MÁMY, NEJSTE SAMY




Nejste sama.

Můžete se tak cítit, ztracená uprostřed toho všeho nepořádku, hromady prádla a s nekončícím seznamem povinností.

Ale nejste sama, kdo každý den zažívá dobré i špatné okamžiky.

Kdo se ptá a hledá odpovědi, ale žádné nedostane.

Nejste sama ve všech těchto  situacích a spoustě dalších:


JAK SI VLASTNĚ SPRÁVNĚ UŽÍT MATEŘSKÉ ROKY?






Užívej si tyhle roky!

To je jedna z prvních rad, kterou dostane téměř každá novopečená maminka zase a znovu. I já jsem je slýchávala denně po narození každé, z našich pěti dcer. Od lidí, kteří mě potkávali, od rodiny i od přátel.

Občas jsem se jen usmála a řekla něco podobného jako : Ano, jsem moc šťastná a užívám si to. Je to báječné. A i jsem to tak myslela. V těch chvílích jsem si opravdu přála, abych si všechny tyhle roky užila naplno a nepromarnila jediný okamžik v životě našich dcer. Abych zastavila čas, protože plynul příliš rychle.

Jenže pak prostě přišel život a s ním obyčejná realita všedních dnů.

Vytrvejte, i když je před Vámi překážka a najdete v sobě SVÉHO Boha





Život není vždy fér, vlastně není skoro nikdy spravedlivý. I když děláme všechno správně, srazí nás k zemi a my musíme pracně šplhat zpět nahoru.
I v těch nejhorších chvílích, kdy jsem se ptala sama sebe  Proč zrovna mě?
jsem nedostala žádnou odpověď.
Žádná totiž není.
Měla jsem se spíš ptát: Proč teď? Jaký to má důvod?
Dnes po tolika letech už vím PROČ?

Někdy musí přijít něco, co Vás donutí spadnout až na úplné dno, všechno ztratit, aby jste mohli zase najít něco nového, něco co je lepší a co má větší hodnotu.
Co Vám nakonec dá mnohem víc, než jste měli předtím.
Každá z nás máme takový okamžik ve svém životě, může to být malý okamžik nebo velký okamžik.
Vlastně nezáleží na tom, jak ho vnímá okolí, ale jak ho vnímáme my, protože to, co je pro nás velké a příliš, ostatní můžou cítit jako bezcenné.



Dlouho mi trvalo, než jsem našla dost sil napsat tento článek. Vím, že nejsem jediná, kdo prožil nebo prožívá v životě nějaká úskalí, kterým musí čelit.
Upřímně, ani se necítím hodna lítosti, protože když se rozhlédnu kolem sebe a vidím, kdo s čím bojuje, přijde mi, že já si vlastně nemohu na nic stěžovat.
Ale před pěti lety touto dobou jsem měla pocit, že nepřežiji ani den, že tohle opravdu nezvládnu.
Stála jsem proti něčemu, co jsem si neuměla nikdy ani představit, že se mi stane.
Některé z Vás už to možná vědí, někdy jsem to třeba lehce nastínila nebo naznačila, ale zatím jsem ještě neměla odvahu a sílu to vyslovit nahlas.
Ale dnes mám, protože jsem našla svého Boha.


Není to Bůh, kterého známe z Bible, není to postava, která existuje v nebi a ke které se modlí třeba některé z Vás.
Ale cesta k nalezení něčeho tak výjimečného je většinou trnitá a má to svůj důvod.

Před pěti lety jsem touto dobou na den přesně, v náručí držela tehdy tříměsíční dceru a zůstala sama.
Sama se svými čtyřmi dcerami, uprostřed ničeho. Stála jsem proti obrovskému balvanu, který se na mě valil a já nemohla utéct.

Říká se, že čas zhojí všechny rány, ale některé jsou tak hluboké, že to trvá déle, než bychom si mysleli.

A takovou dírou pro mě byl odchod mého bývalého manžela.
Odchod to byl nečekaný, nepřipravila jsem se na něj emocionálně, fyzicky ani materiálně. Ze dne na den jsem najednou stála a zírala do prázdna.

Měla jsem pocit, že se topím a nikde nebylo nic, čeho bych se mohla zachytit.
Nepatřím a nikdy jsem nepatřila mezi ty, kteří věří, že manželství je navždy a že když máte s někým děti, musíte spolu zůstat navždy.
Naopak si myslím, že lidé by spolu měli být jen tehdy, pokud jsou šťastní a cítí to tak vzájemně.
Proto svému bývalému manželovi a dnes už to mohu vyslovit i když jsem se toho celé roky hrozně bála, nemohu odpustit pouze jednu věc.
A tou je, že mě zklamal jako přítel.
Všechno, co následovalo po té si pamatuji spíš jako v mlze. První měsíc byl nejhorší.



Jenže pak se stalo něco neuvěřitelného a do cesty mi vstoupil někdo, kdo mě doslova zachránil.
Dodnes vlastně nevím, jak se to stalo.
V jednu chvíli jsem stála nad propastí a vzápětí mi někdo hodil záchranné lano.
Někdo, kdo mě přijal takovou jakou jsem, se všemi svými závazky, chybami a se všemi těmi balvany, které jsem sebou táhla.
Můj současný muž je někdo, kdo mě opravdu zachránil.

Přijal tehdy mé(dnes naše) čtyři dcery jako své vlastní a i když vím, že to pro něj mnohdy nebylo snadné, dal nám domov, dal nám lásku a mě pocit, že nejsem sama a stojím za to.
Jeden z nejhorších pocitů, který jsem si v sobě po odchodu manžela nesla byl právě pocit, že za nic nestojím, že je to moje vinna, že to já jsem udělala něco špatného, zlého a můžu si za to sama.
Můj muž mi dal sílu bojovat, vytáhl mě ze dna, z té nejhlubší propasti, kterou jsem si jen mohla představit.

Donutil mě věřit v budoucnost, donutil mě říkat nahlas co cítím a bojovat. Proti všemu a všem.
Postupně mi dal nejen rodinu a pocit, že někam patřím, ale i silný pocit pýchy.
Jsem totiž každý den strašně pyšná na NĚJ. Za to všechno, co dokázal, co vybudoval, za to jaký je.
Jak se dokáže postavit každému problému a najít sílu po sté ten samý problém řešit a hledat způsob jak.
Vidím v něm někoho úspěšného a hrdého a je pro mě ctí, že můžu patřit do jeho života. Být vedle něj a vidět jeho úspěchy. Motivují mě jít dál, snažit se a bojovat a být silnější, den za dnem.
V jedné mé oblíbené písni od We The Kings- Sad Song se zpívá:

S tebou padám.
Je to, jako když nechávám svou minulost v siluetách na zdi.
S tebou jsem nádherná pohroma.
Jako bychom stáli ruku v ruce se všemi našimi obavami na okraji.
Bez tebe, se cítím zlomený.
Jako kdybych byl jen polovina celku.
Bez tebe, nemám koho držet za ruku.
Bez tebe, se cítím rozervaný.
Jako plachetnice v bouři.
Bez tebe, jsem jen smutná píseň.

Pomohl mi překonat to nejhorší období v mém životě, nabídl mi to, o čem většina lidí jen sní.
Slova děkuji nikdy nebudou moci přesně vyjádřit všechno, co jsi udělal.
Děkuji, vím, že s Tebou zvládnu cokoliv.




Dnes už je to za mnou a vím, že mě to posílilo. Zjistila jsem, že dokážu opravdu víc, než jsem si kdy myslela.
Našla jsem totiž v sobě samé, svého BOHA.
Můžeme mu klidně tak říkat, nezáleží na jméně, každá mu můžete říkat jak chcete. Vím totiž, že každá uvnitř sebe máte svého BOHA také.
Něco, co Vás nutí každý den vstát, po desáté vzít plakající dítě do náruče, po desáté uklidit na stole, po desáté přečíst tu samou pohádku. Po desáté se podívat na sebe do zrcadla.

Díváte se pozorně? Co vidíte?
Víte, co vidím já?
Já vidím SÍLU. Vidím ODHODLÁNÍ. Vidím někoho, kdo se nevzdal navzdory všemu, co mu přišlo do cesty.

Každá z Vás má takovou sílu v sobě.
Pokaždé, když spíte jen tři hodiny v noci nebo se snažíte utišit vztekající batole. Pokaždé, když píšete úkoly s dětmi, když je večer přikrýváte, když skládáte prádlo a když tlačíte kočárek, a ono začíná pršet a za ruku vedete druhé dítě.

Se vším tím odhodláním uvnitř Vás, tou obrovskou silou jdete proti větru, proti všemu, protože ten BŮH ve Vás JSTE VY SAMA.
Sama jste pro sebe tím vším. Silou, odvahou, hlasem, který křičí a nutí Vás jít dál.
Vytrvejte, jděte dál, krok za krokem a nepřestávejte.
Každé špatné období jednou skončí a jeho význam pochopíte až na jeho konci.

I já ho pochopila.
Musela jsem si projít něčím tak těžkým proto, abych dokázala ocenit to co mám dnes.
Jsem vděčná za všechno co mám, i když to někomu může přijít málo. Nezáleží na tom, co si kdo o tom myslí. O Vás, Vaší rodině,Vašem štěstí.

Ne, vy to nevzdáte, budete bojovat každý den, každou hodinu, já to vím.
Já totiž budu také.

Budu se prát za všechno na čem mi záleží a i když budu cítit, že žádnou sílu už nemám, najdu jí.
Hluboko uvnitř sebe, stejně jako Vy, MÁM JEŠTĚ SPOUSTU SIL.

Tak na to nezapomínejte,
S Láskou,
Monika

10 vět, které říkáme ČASTO svým dětem a JEDNA, kterou bychom měly říkat častěji





Také Vám někdy přijde, že stále dokola opakujete svým dětem ty samé věci a to každý den?
I mě to poslední dobou napadlo, tak jsem se rozhodla dát dohromady takový list deseti vět, které říkáme nejčastěji.

Co by jste přidaly, maminky? ;-)


Proč být pořád ŠŤASTNÁ, není povinností mámy

¨



Nedávno jsem četla zajímavý citát a chtěla bych se o něj s Vámi podělit.

"Štěstí je volba, nikoliv povinnost."

Může se Vám zdát divné, proč to vlastně píši, ale je důležité, aby jste to pochopila, každá z Vás a všichni kolem Vás.

Pokaždé, když mi přistane na blogu nebo v mailu zpráva od jedné z Vás vím, že zrovna neprožíváte své nejšťastnější období.

Doslova mi píšete, že cítíte slabé, bezmocné, že jste na své dítě dnes zakřičela, že jste bouchla dveřmi, že prostě dnes NEJSTE ŠŤASTNÁ.

Snažím se Vám vždycky říct hlavně jednu věc.

A proč by jste měla být?

10 způsobů jak být šťastnější



Je pět hodin ráno a dítě pláče. Už zase, po kolikáté vlastně? Když to bylo počtvrté, přestala už jste to počítat.
Projdete celým bytem a šlápnete na dětské lego, které už zase leží všude.
Ve dřezu se vrší nádobí, které jste nestihla včera umýt a v koupelně na Vás čeká hrozivě plný koš na prádlo.

Zní Vám to povědomě?

Tohle je život mámy. Někdy je stresující a těžký. Jindy je bláznivý a vyčerpávající.
Někdy je to testování naší trpělivosti doprovázené bolestí hlavy.
Ale dnes Vám tu chci říct, že to za to STOJÍ.

Stojí to za každou těžkou minutu, náročnou situaci a vyčerpávající zkušenost.

Sdílejme spolu všechno co prožíváme, celou tuhle šílenou jízdu mateřstvím, protože i když to tak nevypadá, všechny mámy kolem Vás to znají. Prožívají to samé jako Vy každý den.

A modlí se za lepší zítřek.

Jak ale najít štěstí v něčem co Vás emocionálně a fyzicky dostává až na samé dno?
Jak můžeme během toho, co se snažíme vychovat naše děti co nejlépe, stále dokola utíráme otisky dětských prstů ze zrcadel, sbíráme hračky, které se povalují všude po domě a hromada prádla už je tak velká, že se před ní skrýváme?

Něco Vám prozradím.

My všechny máme PRÁVO na něco



Je zvláštní, že máme všichni v paměti základní lidská práva.
Právo na to žít.
Právo na svobodu.
Právo na to být respektovaný jako osobnost.

Napadlo mě, jak by asi vypadala taková listina práv pro ženy, které jsou matkami a nebo ženy obecně.

Kolik žen na světě by k ní mělo co říct a chtělo by doplnit nějakou větu, která je trápí a díky které se cítí bezcenné, nemožné a neschopné.

Někdy dobře míněné rady, které všude slýcháme můžou vést k tomu, že začneme pochybovat o sobě samých. Že začneme věřit tomu, že potřebujeme, aby nám někdo radil, protože my samy nejsme schopné to zvládnout.

Já ale věřím tomu, že každá z nás je natolik silná, aby si dokázala poradit s každou situací, které musíme čelit.

I když jste unavené a spaly jste jen dvě hodiny, stejně ráno vstanete, uděláte snídani a poklidíte dům.
Zvládnete všechny povinnosti, které se od Vás čekají.

Uděláte to, UDĚLÁTE TO VŠECHNO.

Tak proč by jste neměla také mít nějaká práva?

Někdo mi kdysi ŘEKL tolik věcí....





Například, že život se skládá z momentů.

Okamžiků, které ani nevnímáme a nepovažujeme je za důležité.
Drobnosti, které děláme každý den a procházejí našimi životy bez většího povšimnutí.

Nevěřila jsem tomu.


10 věcí, které letos chci NECHAT být




Spíš, než na to soustředit se na věci, které už nemůžeme ovlivnit, zkusme se soustředit na to, co ovlivnit a změnit můžeme.

Třeba způsob myšlení a to, jak na sebe pohlížíme.

Jako mámy musíme zvládnout hodně věcí.

Od úklidu přes tvrdohlavé projevy našich dětí až po nečekané situace.

Nikdo nám neporadí, jak se správně zachovat a jak všechno vyřešit.

Všechny tak máme často pocit, že jsme něco nezvládly, že na to nestačíme.

Ale proč to samé nechceme od ostatních? Proč na ně nemáme ty samé nároky jako na sebe?

Už máte své PŘEDSEVZETÍ pro tento rok?





Události posledních dní mě nutily k zamyšlení.
Přemýšlení o minulém roce a o stanovení předsevzetí.
Rozloučení se se starým rokem může být a je těžké. Musíme zavřít dveře před vším, co se nám nevydařilo a snažit se jít dál.

Všechny je asi známe, každá máme to svoje.
Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery