Protože každý den není jako v pohádce....ale stojí za to ...

10 věcí, které letos chci NECHAT být




Spíš, než na to soustředit se na věci, které už nemůžeme ovlivnit, zkusme se soustředit na to, co ovlivnit a změnit můžeme.

Třeba způsob myšlení a to, jak na sebe pohlížíme.

Jako mámy musíme zvládnout hodně věcí.

Od úklidu přes tvrdohlavé projevy našich dětí až po nečekané situace.

Nikdo nám neporadí, jak se správně zachovat a jak všechno vyřešit.

Všechny tak máme často pocit, že jsme něco nezvládly, že na to nestačíme.

Ale proč to samé nechceme od ostatních? Proč na ně nemáme ty samé nároky jako na sebe?

Letos se chci pokusit mít na sebe menší nároky a nechtít po sobě nemožné.

Zkuste se připojit k mému seznamu věcí, které chci tento rok nechat jednoduše být.


1. Potřeba všechno kontrolovat

Teď k Vám budu upřímná. Já ráda vše kontroluji a všechny. Ráda řídím auto a nerada sedím na sedadle spolujezdce, protože nemám plnou kontrolu pod vším co se děje. Mít kontrolu nad vším pro mě znamená vědět, co se přihodí a ovlivnit to. Jakmile se stane něco, s čím jsem nepočítala  a co nedokážu kontrolovat, panikařím.

Každý porod pro mě byl stresující zážitek, protože jsem to, co se dělo s mým tělem nemohla kontrolovat.

První měsíce každé z našich dcer byly stresující, protože jsem nemohla kontrolovat, kdy budou jíst a kdy spát.

Jenže život není o plné kontrole a často ty výjimečné a kouzelné věci se stávají zrovna v tu chvíli, kdy nad nimi máme tu nejmenší kontrolu. Stejně jako narození mých dcer.
Pro mě to ale znamená, že i doma se snažím téměř všechno dělat sama a neustálé nabídky mých dcer na pomoc, odmítám. A když už jim nějakou práci zadám, kontroluji jak to udělaly a to mě hrozně stresuje.

Nemluvě o tom, že taková pomoc, není vlastně pomocí.
Takže letos chci pracovat na tom, abych více důvěřovala ostatním a nechala občas i na nich kontrolu nad něčím.
I když to bude znamenat, že to nebude perfektní a takové, jako kdybych to dělala sama.


2. Litování minulosti

Je tolik věcí, které bych si přála dělat se svými dcerami. V tolika situacích bych si přála reagovat jinak. Ale neustálé přemýšlení nad tím, co jsme udělaly špatně a co jsme měly udělat jinak nás drží na místě a nedovolí nám se posunout.
Místo lítosti nad  věcmi, které se staly v minulosti, se snažme z nich poučit a nedovolme jim ovlivnit naši budoucnost.
Nemůžete neustále přemýšlet, že jste měla koupit jiné plenky, déle kojit nebo se více snažit. Méně uspávat, nedávat dudlíka. Méně křičet a snad se být klidnější.
Některé věci se prostě dějí a my v nich reagujeme jinak, než bychom si přály.
Ale už se staly a nemá cenu se jimi trápit.

A pokud se z nich poučit nejde, nechme je být ještě snadněji. Nestojí za neustálé přemýšlení.



3. Nedostatek spontánnosti

Plánování. Jsem typ člověka, který plánuje téměř vše. Již dnes na začátku ledna už máme naplánované celé prázdniny. Ten pocit, že vím, co mě čeká, mě uklidňuje.
Je pro mě snadné říct "NE" svým dcerám.
Na všechno co je najednou vybočením ze zajetých kolejí. Co by mohlo narušit stereotyp každého dne.

Tento rok jsem ale rozhodnutá, říkat častěji " ANO" i když to bude znamenat, že někdy ztratím kontrolu nad tím, co se stane.
Ale pokud trocha spontánnosti přinese příjemné překvapením jim i mě, může to být zábava.

O víkendu jsme tak podnikli zajímavý výlet a i když nebyl plánovaný, bylo to moc příjemné.
Dokonce jsme i objevili hřiště, které bylo namalované jako herní plánek " Člověče nezlob se".

Pracujme všechny na tom, aby slovo "ANO" bylo v našem slovníku častěji, než "NE"

4. Být pořád vážná

Někdy a zvláště v posledních pár letech bylo pro mě těžké se smát. Stres z rozvodu, stěhování, budování nové rodiny...
Bylo toho na mě opravdu příliš.
Tento rok se chci pokusit více smát. Smát se drobnostem, které mě dřív naštvaly a dnes vím, že to byly jen hlouposti.

Je těžké se smát, když nesete na ruce batole, v druhé ruce máte tašku s nákupem a hledáte klíče v kabelce. Klíče Vám vypadnou na zem před domem, do toho fouká silný vítr a tříletá dcerka si stěžuje, že se jí chce na záchod. V takových chvílích opravdu není čemu se smát. Spíš by se nám chtělo plakat, že.

Ale někdy stačí jen trochu zpomalit a podívat se na situaci s rozvahou. Vlastně se zase nic tak hrozného nestalo. Tašku můžeme přeci položit na zem a pak bude snazší odemknout.

I když život není často dokonalý a situace, kterými procházíme denně mají ke smíchu daleko, s ním je všechno snazší. Pokusme se život si užít, navzdory tomu, že není snadný.




5. Snažit se , aby bylo vše perfektní

Dobře, tohle pro mě bude opravdu těžké. I když nechám dcery udělat domácí práce, stejně je jdu kontrolovat. A když se mi to nezdá perfektní, raději to udělám sama.
Nemůžu si ale potom stěžovat, že jsem na spoustu věcí sama, když k nikoho nepustím.
Naučila jsem se už, že život je prostě chaos, ale i chaos může být krásný a zajímavý.
takže se pokusím nelpět tolik na dokonalosti, ale vidět snahu. Snahu lidí kolem mě, kteří se mi pokusili pomoct.

Druhá část je ještě komplikovanější. Nebýt tak přísná na sebe, protože nejsem perfektní.
Když mám hrozné vlasy, nehýřím optimismem a nedaří se mi. I to patří k životu a takový je.
Kdo jste jako já ve znamení panny asi víte, že zrovna nebýt perfektní je pro nás to nejhorší na světě.

Od vzhledu po zvládání situací po úklid domova. Běžně tak zametám dvakrát za sebou, protože jednou není dost :-)

Ale i já se učím tomu, že drobky na zemi budou a neznamenají, že máme doma nepořádek. Prostě to tak je v rodině, ve které se žije.


6. Srovnávání

Kdo má lépe oblečené děti, kdo je krmí více bio, kdo déle kojí, kdo má lépe uklizeno.
Nemůžeme se neustále srovnávat s ostatními, jejich životy a stylem, jakým ho žijí. Každá jsme jiná, máme jiné podmínky, jiné názory a možnosti.

I když se budeme snažit sebevíc, nikdy se nezavděčíme všem. Vždycky u bude někdo, kdo řekne, že "to dělá lépe" a že je "v tomhle lepší".
Místo porovnávání sebe s jinými, nechme se jimi inspirovat a zařadit do našeho života něco z jejich. Pokud se Vám to samozřejmě líbí. Pokud ne, buďte spokojené s tím, jak Vy vychováváte své děti a jak milujete svého manžela.

Srovnávání nám jenom ubírá radost z našeho života a vede k neustálému přemýšlení a hledání, co jsme udělaly špatně.




7. Příliš mnoho věcí

Když se staneme matkami, najednou zjistíme, že tolik známé věty o multifunkčnosti žen, jsou opravdu pravdivé.
A nezáleží na tom, jestli se Vám všechno daří.

Já mám často pocit, že musím dělat nejméně pět věcí najednou, abych neztrácela čas. A tak jednou rukou mažu chleba, druhou dělá čaj a do toho všeho ještě krájím zeleninu.
Někdy to vyústí i v tom, že se mi do pečlivě nachystané snídaně převrhne džbán s čajem, jako dnes ráno. A to jenom proto, že jsem zase měla pocit, že musím dělat všechno najednou.

Nevím, jak zvládnout všechny povinnosti a péči o děti. Opravdu upřímně Vám to přiznávám. Někdy jsem na pokraji sil a mám pocit, že nic není hotové.
Seznam povinností je dlouhý a pořád na něm něco přibývá.
Kolikrát tak ráno jedu s dětmi k doktorce, pak nakoupit, jen co přijedeme domů rychle uklidit, nachystat oběd a už po obědě jsem vysílená.

Proto jsem se rozhodla, že si každý den jednu věc uberu a budu se plně soustředit na zbytek.
Věřím, že mi to přinese pocit většího klidu, když po sobě nebudu chtít nemožné.
Doufám, že se ke mě přidáte.



8. Přemýšlení, jestli jsem udělala dost

Všechny milujeme své děti hluboce a i když jsou dny, kdy se nám chce jenom křičet nebo plakat a chtěly bychom zpátky svůj život před nimi, milujeme.
A staráme se o ně každý den. Do pozadí odsouváme sebe samotné, své potřeby a stavíme svou rodinu na první místo.

Ale i přesto, vždycky tu bude otázka, jestli děláme dost?

Jsme DOST dobré mámy?
Podnikáme s dětmi DOST výletů?
Rozvíjíme  je DOST dopředu?
Dáváme jim DOST kvalitního jídla?
Ukazujeme jim DOST, že je milujeme?
MAJÍ DOST VŠEHO?

Ráno vstaneme, nachystáme snídani pro celou rodinu, pomůžeme dětem obléci se, učešeme vlasy a zapneme kalhoty.
Dáme jim nachystanou svačinu a pití a pusu na čelo.

Jakmile odejdou, naplníme pračku, zameteme dům, vysajeme koberce. Uvaříme oběd a poklidíme hračky.

Odpoledne je vyzvedneme ze školy nebo školky, povídáme si s nimi, jak se měly, co nového zažily s kamarády a jaké obrázky dnes malovaly.

Nakoupíme na večeři, mezitím píšeme úkoly a sbíráme ze země po sté hračku, kterou batole vyhodily ze židličky.

Pomůžeme jim s koupáním, obejmeme je a utřeme slzy.
Večer, když sladce spí, je chodíme přikrývat a když se v noci vzbudí, uklidníme je, že život je bezpečný a nic jim nehrozí.

Opravdu je na místě, ptát se jestli děláme DOST?

Někdy milé maminky, děláme spíš více, než to.

Nebuďme na sebe tak přísné a nechtějme po sobě dělat stále víc a víc.
Každý jeden den jsme tu naplno pro všechny, které milujeme. Mohou se na nás kdykoliv obrátit.

Když je potřeba, zavážeme tkaničky. Opravíme zaseknutý zip na bundě. Ořežeme pastelky, okrájíme kůru na chlebu a podáme kapesník.

Ano, děláme DOST.



9. Omlouvání se za to, že něco není hotové

Když jsem začala psát tento blog, často jsem se před uveřejněním článku ptala sama sebe, jestli je dokonalý. Dokonalý pro mě, pro Vás, pro ostatní. Postupem času jsem ale zjistila, že i když každý článek není perfektní a nelíbí se všem, stojí za to ho vydat.

Stejné je to se vším ostatním.

Když přijde nečekaná návštěva, tak i kdyby jste před tím strávila tři hodiny uklízením svého domova, stejně máte tendenci říct: " Prosím tě nedívej se okolo, je tu hrozný nepořádek".

Pořád máme pocit, že se musíme za něco omlouvat.
Za to, že naše děti nechodí do osmi kroužků a nehrají plynuje na pět hudebních nástrojů.

Že naše pětiletá dcera nezná všechny lidové písničky nazpaměť.

Že Váš roční syn ještě neběhá jako vítr a nemá první zoubek.

Nebo, že ještě v roce půl má plenky přes den i přes noc a usíná s dudlíkem.

Všechno na co jen pomyslíme se může stát důvodem k tomu, aby jsme se cítily neschopné.

Takže letos, kdykoliv pomyslíte na to, že by jste se měly za něco omluvit, zastavte se a nadechněte se.

To VY máte na starosti svou rodinu a to VY musíte všechno zvládnout.
Nemáte důvod se za nic omlouvat.





9. Snaha být jako ostatní

Trendy často ovlivňují naše životy mnohem více, než si uvědomujeme. Než se staneme matkami, jsou to styly v oblékání, ve stravování.
I ve světě mateřství jsou ale různé věci, které nás nutí měnit náš vlastní směr a přesvědčení.
Když je moderní tahle značka kočárku, můžete se vsadit, že zanedlouho budou ulice brázdit stovky stejných modelů.

Kojení do dvou let nebo jen do půli roka. Bio příkrmy, plenky s obrázky, vaření v páře, multifunkční židličky a rozvíjející hračky. Všude je tolik věcí, které nás nutí držet krok s dobou a být jako ostatní.

Kolik z nás si koupilo něco jenom proto, že tu samou věc měla spousta maminek v okolí?
Jen málo z nás je opravdu spokojených s tím, co mají a nenechají se ovlivnit okolím.
Ale musíme si uvědomit, že vždycky bude něco, co my budeme mít rády, ale už se nebude líbit ostatním.
To je v pořádku, neznamená to nic špatného nebo divného.
Nemusíme se snažit  být jako jiné maminky, buďme samy sebou.


10. Dávání sebe na druhé místo

Nebo spíš na osmé, desáté, že?
Být mámou znamená pro většinu z nás upřednostnit jejich potřeby před našimi,
Nejdřív nachystáme jídlo dětem, pak sklidíme do myčky a umyjeme špinavé ruce. A teprve tehdy nastane čas na to, připravit jídlo sobě. A myslím, že budu mluvit teď za všechny mámy když řeknu, že často se odbydeme a tak místo plnohodnotného jídla prostě jen rychle sníme sušenku nebo koláček ke kávě.
Na víc nemáme sílu.

Neuvědomujeme si to, ale díky tomu se úplně odsuneme do pozadí. Divíme se pak, že nemáme dobrou náladu a nic nás nebaví.
Ztratíme věci, které jsme měly rády a bavily nás a místo toho se hromadí chvíle, kdy stojíme a nevěřícně se díváme do zrcadla a ptáme se: " Kdo je tahle osoba s kruhy pod očima a bez energie?"

Ať už je to cokoliv. Káva s kamarádkou. Návštěva obchodu samotná. Psaní, malování, čtení.
Myslete na sebe, záleží na VÁS. Jste důležitá pro ostatní kolem sebe, pro svou rodinu a své děti.
Buďte důležitá i pro sebe.


S láskou,

Monika Kray


Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery