Protože každý den není jako v pohádce....ale stojí za to ...

10 způsobů jak být šťastnější



Je pět hodin ráno a dítě pláče. Už zase, po kolikáté vlastně? Když to bylo počtvrté, přestala už jste to počítat.
Projdete celým bytem a šlápnete na dětské lego, které už zase leží všude.
Ve dřezu se vrší nádobí, které jste nestihla včera umýt a v koupelně na Vás čeká hrozivě plný koš na prádlo.

Zní Vám to povědomě?

Tohle je život mámy. Někdy je stresující a těžký. Jindy je bláznivý a vyčerpávající.
Někdy je to testování naší trpělivosti doprovázené bolestí hlavy.
Ale dnes Vám tu chci říct, že to za to STOJÍ.

Stojí to za každou těžkou minutu, náročnou situaci a vyčerpávající zkušenost.

Sdílejme spolu všechno co prožíváme, celou tuhle šílenou jízdu mateřstvím, protože i když to tak nevypadá, všechny mámy kolem Vás to znají. Prožívají to samé jako Vy každý den.

A modlí se za lepší zítřek.

Jak ale najít štěstí v něčem co Vás emocionálně a fyzicky dostává až na samé dno?
Jak můžeme během toho, co se snažíme vychovat naše děti co nejlépe, stále dokola utíráme otisky dětských prstů ze zrcadel, sbíráme hračky, které se povalují všude po domě a hromada prádla už je tak velká, že se před ní skrýváme?

Něco Vám prozradím.



Každá tahle věc, všechno to, co denně nesnášíte, to všechno by Vám chybělo, kdyby jste to neměla.
Zní to šíleně? Je to šílené!

Ale kolikrát jsem seděla v křesle a počítala minuty do probuzení mé dcery i když jsem věděla, že až se vzbudí, budu další dvě hodiny mít plné ruce práce a budu si přát, aby zase usnula.
Stejně jsem ale chtěla, aby už vstala.

Abych ji mohla pochovat, přivonět si k ní, dívat se jí do očí a pomazlit jí.

Nejsem to jenom já, ale miliony rodičů po celém světě se těší, až jejich děti odjedou na letní tábory. A pár hodin po té, už nervózně přešlapují v jejich tichém bytě a přerovnávají plyšáky na postelích svých dětí.

Zaručený recept jak si užít mateřství není.

Napsala jsem ale pár bodů, které Vám možná pomůžou vidět mateřství trochu jinak.




1. Smějte se

Je důležité naučit se smát. Zní to divně, že? Každý se přece umí smát.
Ale kdy naposledy jste se opravdu zasmála? Od srdce a naplno?
Samozřejmě jsou situace, kdy Vám do smíchu není a není možné se z nich radovat.
Zažila jsem a nejenom já, i Vy, my všechny jsme zažily a zažíváme situace, kdy rozhodně nemáme čemu se smát a kdy místo radosti cítíme jen stres a vyčerpání.

Když ale zkusíte v těch méně vypjatých smích místo křiku, objevíte něco zázračného.




2. Objímejte se

Miluju mazlení se svými dětmi, to jak voní, jaký je to pocit, když mě obejmou. Být máma je někdy natolik  vyčerpávající, že zapomínáme na tolik potřebné věci.
Je to zvláštní, ale když byla naše nejmladší dcera sotva pár týdnů stará, milovala jsem naše noci. Kdy jsem jí chovala a kolébala zpátky ke spánku v naprosto tichém bytě. Držela jsem ji v náručí, poslouchala tak dýchá a dívala se na ten malý zázrak.
Někdy nemáme chuť na to přitulit si dítě, které se ještě pět minut zpátky vztekalo na podlaze v obchodě. To je jasné. Když ale můžete, objímejte se. Chovejte je v náručí dokud můžete a dokud chtějí.



3. Buďte s rodinou a bavte se

Se všemi povinnostmi jsem si jistá, že si teď říkáte, kde mám ještě vzít čas na nějaké hraní?
Jsou dny, kdy na hraní čas nezbývá. Kdy pobíháme sem a tam, věšíme prádlo, vaříme večeři, běžíme nakoupit a v osm  hodin večer padneme na sedačku vyčerpané.
Práce, škola, domácí úkoly, kroužky, uklízení, lekce tance a seznam by mohl pokračovat. Nemá vlastně konec.
Když ale máte možnost být se svými dětmi, naplánujte si takový den naplno. Hrajte si spolu, běžte na zmrzlinu, projeďte se vláčkem, cokoliv. Smyslem není snažit se vecpat do naprosto plného programu ještě nucené hry, když víte, že prostě nemůžete. Když ale máte volný den a víte, že něco podniknete, užijte si to naplno. Zapomeňte na denní rutinu, dělejte cokoliv, přičemž si odpočinete.
Nechte prádlo a nádobí ležet a prostě se bavte se svou rodinou.



4. Odpouštějte a buďte trpělivé
Tohle je určitě nejtěžší část na tom být máma, ale také je to nezbytné pokud opravdu chceme si alespoň trošku mateřství užívat.
Vždycky jsem měla s trpělivostí problémy. Mám pocit, že se snažím naučit trpělivosti pokaždé, když je to nutné, ale nakonec zjistím jenom jedno: Nejsem trpělivá!
Ono dost dobře nejde být trpělivá v tolika situacích.
Obdivuji všechny mámy, které dokáží sledovat své dítě jak sype mouku po celé kuchyni zatímco se snaží přinést jí k nim. Vím, že za to nemůže, ale můj instinkt v tu chvíli by mi poručil se rozběhnout a mouku dítěti z rukou vzít.

Vždy tu budou okamžiky, kdy najít v sobě trpělivost nebude snadné, dokonce možná nemožné.
Ale jestli jsem se něco jako máma naučila, tak přijímat výzvy.
Když chtějí naše dcery obalit řízky k obědu a já vím, že z toho nepořádku bych uvnitř trpěla, raději odejdu jinam. A vrátím se až když je kuchyň uklizená.

Odpouštění je náročné hlavně pokud jde o nás samotné. Odpustit samy sobě. Porod, kojení, uspávání, zakřičení, bouchnutí dveřmi, neuklizený dům a instantní jídlo k večeři.
Odpusťme si všechno co jsme neudělaly tak jak jsme chtěly, zasloužíme si to, Vy si to zasloužíte. Děláte spoustu věcí dobře a pro všechny, které máte ráda.



5. Foťte a tvořte vzpomínky a nebo ne

Když Vám řeknu, že jsem byla zarytý odpůrce focení čehokoliv a dnes vybírám fotoaparát na dovolenou, nebudete tomu asi věřit.
Nemusíte mít z každé akce stovky fotek a zakládat je pečlivě do fotoknih nebo sdílet prostřednictvím internetu.
Poslední dobou při pohledu na nějako fotky pořízené na dovolené nebo na narozeninové oslavě zažívám pocit radosti. Vzpomenu si co legračního jsme zažili a jsem ráda za to, že jsem to mohla prožít.
Nemusíte mít z každé akce stovky fotek a zakládat je pečlivě do fotoknih nebo sdílet prostřednictvím internetu.

Některé okamžiky jsou ale tak vzácné, že nejdou zachytit a naplní nás radostí jenom proto, že jsme je mohly prožít. Nelitujte toho, že jste nestihla udělat dokonalý záběr, užívejte si daného okamžiku naplno a ten chybějící obrázek Vám nakonec zůstane v srdci.



6. Pochopte to

Kdy už konečně pochopíte, že nemůžete zvládnout všechno? Že je to nemožné? Proč to vlastně po sobě chceme? Kde se vzala ta představa, že máma musí všechno mít hotové, připravené a samozřejmostí je pro ni vedle uklizeného domu, dokonalých dětí i dokonalý úsměv?
Řeknu Vám kde. Vzala se z klamných obrazů kolem nás. Z dokonalých fotek na sociálních sítích, kdy se ženy bojí přiznat realitu za dokonalým jablečným koláčem a tak vystavují denně tisíce matek mylné představě, že ony to zvládají.
Když bychom ale posunuly hledáček fotoaparátu jen dva centimetry vedle talíře, uviděly bychom rozsypanou mouku, špinavé nádobí a křičící batole v jídelní židličce.

Zkusme se dívat častěji z větší dálky a pochopme už, že žádná máma není dokonalá.
Ale hlavně NEMUSÍ BÝT.




7. Věřte

V samy sebe, ve svůj úsudek, ve svou rodinu a své schopnosti. Vyberte si cokoliv, ale věřte.
Věřte, že to co děláte je to nejlepší a že víc udělat už nemůžete.
Věřte  i tomu, že Vaše situace a Váš příběh je jedinečný a odlišný od jiných a proto si můžete dovolit reagovat tak, jak to děláte.
Nikdo za Vás váš život žít nebude, nikdo Vaše děti nevychová a nikdo se nebude potýkat s vašimi problémy. Nemůže Vás soudit za to, jak se vypořádáváte se vším.ˇ

Věřte, že pro svou rodinu jste dokonalá.





8. Buďte vděčná

Je snadné sednout si doprostřed toho chaosu a říct, že to za to nestojí. Za tu dřinu a vyčerpání.
Ať už bojujete proti čemukoliv. Snažíte se otěhotnět, ale ortel lékařů je nemilosrdně krutý a nebo děti máte nebo procházíte krizí ve vztahu. Nezáleží na tom, jaký boj vedete, vždycky je něco, za co být vděčná.
Téměř každý chce něco, co nemůže mít. Vaše kamarádka by možná chtěla Vaše dvě děti a Vy by jste s ní občas ráda měnila za svobodný život.
Žena, která každý měsíc se slzami v očích vyhazuje negativní těhotenské testy do koše, by si ráda vyměnila život se sousedkou, která je v očekávání.
Až děsivě snadno zapomínáme, jaká cesta vedla k našemu cíli a jak vzácný je. Že není samozřejmost mít děti, moci je obejmout a políbit, slyšet slovo "mami".


9. Buďte pyšná

Buďte pyšná na sebe  za všechno co děláte a jak to zvládáte. Říkáte si, že na sebe nemůžete být pyšná? Tak já budu pyšná na Vás a to do té doby, než pochopíte, že máte tisíce důvodů být na sebe pravdu hrdá i Vy.

Zastavte se na chvíli a zkuste si zrekapitulovat svůj den. A nebo já zkusím ten svůj. Ráno jsem vstala, nachystala snídaní a odvezla děti do školy. Cestou zpátky jsem nakoupila, doma jsem napsala pár věcí do školy, uvařila oběd, pro nejmladší dceru připravila svačiny a malovala jí obrázky. Pak jsem si povídala s nejstarší dcerou, která se vrátila ze školy, vyndala pračku prádla, zametla a uklidila nádobí.
Odpoledne jsem jela na třídní schůzky, po nich koupit na večeři a domů.
Uklidila jsem kuchyň, připravila večeři, posbírala hračky.
Připadá Vám, že jsem toho dělala málo? Asi ne, řeknete si, že je toho dost. A co jste dělala Vy?
Chovala a konejšila jste plačící miminko? Stavěla si kostky s batoletem?
Proč je vlastně pro nás tak těžké vidět to co jsme udělaly a považovat to za důležité?

Možná nepracujete na vývoji vakcíny pro nemocné, ani nestavíte mrakodrapy, ale budujete životy svých dětí. Každý den utváříte jejich budoucnost a místo, kam se rády vracejí.

Buďte na to pyšná a buďte pyšná hodně.



10. Krůček za krůčkem

Pokud jste povahy jako já, pak Vás děsí příchod do bytu, kde už na zemi spatříte drobek, v koupelně se na Vás hrozivě tyčí hromada prádla a na stole je nádobí od snídaně.
Dřív jsem začala panikařit a dělala vše najednou, nedokázala jsem ani jednu z těch prací odložit.
Často jsem tak pila studenou kávu nebo si ohřívala jídlo na pětkrát. Nejdřív jsem musela poklidit v kuchyni a pak se teprve najíst.

Zjistila jsem ale, že je to nesmysl a jen mě to vyčerpává. A také to, že i když budu zametat desetkrát denně, stejně budou všude drobky. Prostě budou. A tak zametám jen jednou ne dvakrát.

Žádná práce nestojí za to, aby jste byla tak unavená, že nemáte sílu se najíst a cítila se nešťastná.
Zkuste to brát pěkně popořadě a v klidu. Na ni nezapomenete, ale nebudete mít pocit, že musíte stihnout najednou deset věcí.




Buďme vděčné i za své partnery a svou rodinu, ani oni to s námi nemají snadné.
Když jsme nespokojené my, přenášíme to na ně.
Naši muži se s námi vydali na tuhle náročnou, šílenou a krásnou cestu a jsou mnohem zmatenější, než my.  Neberme ani je jako samozřejmé a važme si jich, že je máme a dokazujme jim to. Třeba i oni se cítí ztracení a bezmocní a zprávy typu " Cestou kup rohlíky a šunku" moc vášně a něhy neobsahují.

V jedné mé oblíbené písni se zpívá: "Jsem přesně tam, kde jsem měla být."
Je těžké tomu uvěřit, ale jednou jsme se pro tuhle cestu rozhodly a udělaly jsme pro ni všechno.
Možná není podle našich představ, ale je naše.

S Láskou,

Monika Kray xxx

Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery