Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Každá máme svůj příběh





Dnes bych chtěla začít svůj článek takovým krátkým příběhem. Příběhem, který se často odehrává v nás samotných.
Příběh je o muži. Říkejme mu třeba Sam. Nejde o jméno, nezáleží na něm. Stejně tak je jedno, jestli je vysoký nebo malý vzrůstem, ani jeho pracovní zařazení nebo sociální situace nás v tomto příběhu nezajímá.

Zajímá nás totiž úplně něco jiného.


Sam byl jako obvykle pozdně odpoledne na cestě domů. Tuhle cestu nemíval rád, byla to rušná hodina a autobus byl plný lidí, kteří byli jako on, unavení po celém dni. Sam měl rád klid a cesta autobusem pro něj byla nepříjemná.
V jednu chvíli do autobusu přistoupil muž se dvěma dětmi. Dívkou a chlapcem.
 Sam je sledoval, jak si sedají přímo vedle něj a to ho ještě více znepokojilo. "Výborně," pomyslel si. "Dalších 45 minut s nevychovanými dětmi!"
Jak předpokládal, děti opravdu byly hlučné. Začaly pokřikovat, hlasitě se smát a rušit ostatní cestující. Bylo více než zřejmé, že působí hluk na celý autobus, ale jejich otec jen seděl tiše vedle nich, díval se přímo před sebe a ani se nepohnul.
Situace pokračovala a Sam začal být více a více naštvanější a zjistil, že se cítí velmi nepřátelsky.

Chtěl něco dětem říct, ale neudělal to. Jen doufal, někdo jiný v autobuse to udělá. Ale ve chvíli, kdy do něj jedno z dětí strčilo až Samovi upadla na zem čepice, to nevydržel. Vzal chlapce za ramena a hlasitým a naštvaným hlasem mu řekl, aby se uklidnil a pak se obrátil na otce. I tomu velmi důrazně řekl, aby si své děti hlídal.
Muž se na něj obrátil se slzami v očích a začal se omlouvat. " Promiňte prosím, nejsem dnes sám sebou." řekl otec dvou malých dětí a pokračoval. " Jedu s dětmi z nemocnice, kde dnes zemřela má žena  a jejich matka."
Samův vztek byl najednou pryč a změnil se v soucit s tím cizincem a jeho dětmi.



Často stejně jako Sam, se setkáváme denně s lidmi, kteří si procházejí různými životními zkouškami, o nichž my nic nevíme.
Někteří z nás se ale cítí dost sebejistě na to, aby je soudili a hodnotili jak se v nějaké situaci chovají.

I mezi maminkami se s tím můžeme setkat. Pokud se pohybujete  na sociálních sítích a fórech zaměřených pro  rodinu víte, že často se zde objevuje kritika.
Máme tendenci soudit druhé maminky a jejich volbu jídla, oblečení, kočárku nebo vzdělání bez toho aniž bychom si je vyslechly.
Ale když si je zkusíme vyslechnout zjistíme, že nás třeba mohou inspirovat.

Můžeme díky nim zjistit něco zajímavého a nového, co nám bude užitečné.

Někdy v nás vzbudí příběh druhých soucit nebo se s nimi ztotožníme, protože je tolik podobný tomu našemu.
My všechny totiž bojujeme s těmi samými věcmi.
S nedostatkem spánku, s hromadou povinností, které jsou na nás někdy až příliš.
S negativními pocity místo těch veselých.


Nemůžeme mít s každým soucit, nejde to.

Můžeme se ale pokusit být k sobě vstřícnější a chápavější a když vidíme ženu, která nese v náručí křičící dítě, měly bychom se zkusit zamyslet nad tím, jestli neřeší tu samou situaci, jako my před pár dny nebo dokonce hodinami.
Možná není její tříleté dítě nevychované, ale jen má záchvat vzteku, Takový, který u své dcery nebo syna vídáme téměř denně.

Stejně tak pokud jedeme autobusem a vidíme maminku, která je sedí a dívá se před sebe, zatímco její dvě děti se strkají a přetahují, měly bychom se pokusit myslet na něco jiného než na to, že její děti se chovají takhle, protože si jich nevšímá.

Možná je jen unavená. Možná několik nocí nespala, protože jedno z jejich dětí mělo teplotu, ale protože jako každá máma má denně spoustu povinností, nemohla si odpočinout. A tak se jen dívá před sebe a přeje si, aby už byla doma.


Každá z nás má svůj příběh, který je jen její a my ho neznáme.

Je snadné odsoudit druhé  bez toho aniž bychom věděly, co prožívají.
Není to tak těžké, zkusit být k sobě vlídnější. Pomoci si, když můžeme a vidíme, že někdo pomoc potřebuje.

Mluvme spolu více přátelsky a vyslechněme se navzájem.
Poraďme si, když můžeme a když radu nemáme, nekritizujme se.

Být mámou je složité, nikdo nám neporadí, jak se správě chovat a jak nejlépe se se vším vypořádat.

Můžeme se ale pokusit být k sobě vstřícnější a jít si naproti.

S láskou,

Monika Kray❤️


Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery