Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Vytrvejte, i když je před Vámi překážka a najdete v sobě SVÉHO Boha





Život není vždy fér, vlastně není skoro nikdy spravedlivý. I když děláme všechno správně, srazí nás k zemi a my musíme pracně šplhat zpět nahoru.
I v těch nejhorších chvílích, kdy jsem se ptala sama sebe  Proč zrovna mě?
jsem nedostala žádnou odpověď.
Žádná totiž není.
Měla jsem se spíš ptát: Proč teď? Jaký to má důvod?
Dnes po tolika letech už vím PROČ?

Někdy musí přijít něco, co Vás donutí spadnout až na úplné dno, všechno ztratit, aby jste mohli zase najít něco nového, něco co je lepší a co má větší hodnotu.
Co Vám nakonec dá mnohem víc, než jste měli předtím.
Každá z nás máme takový okamžik ve svém životě, může to být malý okamžik nebo velký okamžik.
Vlastně nezáleží na tom, jak ho vnímá okolí, ale jak ho vnímáme my, protože to, co je pro nás velké a příliš, ostatní můžou cítit jako bezcenné.



Dlouho mi trvalo, než jsem našla dost sil napsat tento článek. Vím, že nejsem jediná, kdo prožil nebo prožívá v životě nějaká úskalí, kterým musí čelit.
Upřímně, ani se necítím hodna lítosti, protože když se rozhlédnu kolem sebe a vidím, kdo s čím bojuje, přijde mi, že já si vlastně nemohu na nic stěžovat.
Ale před pěti lety touto dobou jsem měla pocit, že nepřežiji ani den, že tohle opravdu nezvládnu.
Stála jsem proti něčemu, co jsem si neuměla nikdy ani představit, že se mi stane.
Některé z Vás už to možná vědí, někdy jsem to třeba lehce nastínila nebo naznačila, ale zatím jsem ještě neměla odvahu a sílu to vyslovit nahlas.
Ale dnes mám, protože jsem našla svého Boha.


Není to Bůh, kterého známe z Bible, není to postava, která existuje v nebi a ke které se modlí třeba některé z Vás.
Ale cesta k nalezení něčeho tak výjimečného je většinou trnitá a má to svůj důvod.

Před pěti lety jsem touto dobou na den přesně, v náručí držela tehdy tříměsíční dceru a zůstala sama.
Sama se svými čtyřmi dcerami, uprostřed ničeho. Stála jsem proti obrovskému balvanu, který se na mě valil a já nemohla utéct.

Říká se, že čas zhojí všechny rány, ale některé jsou tak hluboké, že to trvá déle, než bychom si mysleli.

A takovou dírou pro mě byl odchod mého bývalého manžela.
Odchod to byl nečekaný, nepřipravila jsem se na něj emocionálně, fyzicky ani materiálně. Ze dne na den jsem najednou stála a zírala do prázdna.

Měla jsem pocit, že se topím a nikde nebylo nic, čeho bych se mohla zachytit.
Nepatřím a nikdy jsem nepatřila mezi ty, kteří věří, že manželství je navždy a že když máte s někým děti, musíte spolu zůstat navždy.
Naopak si myslím, že lidé by spolu měli být jen tehdy, pokud jsou šťastní a cítí to tak vzájemně.
Proto svému bývalému manželovi a dnes už to mohu vyslovit i když jsem se toho celé roky hrozně bála, nemohu odpustit pouze jednu věc.
A tou je, že mě zklamal jako přítel.
Všechno, co následovalo po té si pamatuji spíš jako v mlze. První měsíc byl nejhorší.



Jenže pak se stalo něco neuvěřitelného a do cesty mi vstoupil někdo, kdo mě doslova zachránil.
Dodnes vlastně nevím, jak se to stalo.
V jednu chvíli jsem stála nad propastí a vzápětí mi někdo hodil záchranné lano.
Někdo, kdo mě přijal takovou jakou jsem, se všemi svými závazky, chybami a se všemi těmi balvany, které jsem sebou táhla.
Můj současný muž je někdo, kdo mě opravdu zachránil.

Přijal tehdy mé(dnes naše) čtyři dcery jako své vlastní a i když vím, že to pro něj mnohdy nebylo snadné, dal nám domov, dal nám lásku a mě pocit, že nejsem sama a stojím za to.
Jeden z nejhorších pocitů, který jsem si v sobě po odchodu manžela nesla byl právě pocit, že za nic nestojím, že je to moje vinna, že to já jsem udělala něco špatného, zlého a můžu si za to sama.
Můj muž mi dal sílu bojovat, vytáhl mě ze dna, z té nejhlubší propasti, kterou jsem si jen mohla představit.

Donutil mě věřit v budoucnost, donutil mě říkat nahlas co cítím a bojovat. Proti všemu a všem.
Postupně mi dal nejen rodinu a pocit, že někam patřím, ale i silný pocit pýchy.
Jsem totiž každý den strašně pyšná na NĚJ. Za to všechno, co dokázal, co vybudoval, za to jaký je.
Jak se dokáže postavit každému problému a najít sílu po sté ten samý problém řešit a hledat způsob jak.
Vidím v něm někoho úspěšného a hrdého a je pro mě ctí, že můžu patřit do jeho života. Být vedle něj a vidět jeho úspěchy. Motivují mě jít dál, snažit se a bojovat a být silnější, den za dnem.
V jedné mé oblíbené písni od We The Kings- Sad Song se zpívá:

S tebou padám.
Je to, jako když nechávám svou minulost v siluetách na zdi.
S tebou jsem nádherná pohroma.
Jako bychom stáli ruku v ruce se všemi našimi obavami na okraji.
Bez tebe, se cítím zlomený.
Jako kdybych byl jen polovina celku.
Bez tebe, nemám koho držet za ruku.
Bez tebe, se cítím rozervaný.
Jako plachetnice v bouři.
Bez tebe, jsem jen smutná píseň.

Pomohl mi překonat to nejhorší období v mém životě, nabídl mi to, o čem většina lidí jen sní.
Slova děkuji nikdy nebudou moci přesně vyjádřit všechno, co jsi udělal.
Děkuji, vím, že s Tebou zvládnu cokoliv.




Dnes už je to za mnou a vím, že mě to posílilo. Zjistila jsem, že dokážu opravdu víc, než jsem si kdy myslela.
Našla jsem totiž v sobě samé, svého BOHA.
Můžeme mu klidně tak říkat, nezáleží na jméně, každá mu můžete říkat jak chcete. Vím totiž, že každá uvnitř sebe máte svého BOHA také.
Něco, co Vás nutí každý den vstát, po desáté vzít plakající dítě do náruče, po desáté uklidit na stole, po desáté přečíst tu samou pohádku. Po desáté se podívat na sebe do zrcadla.

Díváte se pozorně? Co vidíte?
Víte, co vidím já?
Já vidím SÍLU. Vidím ODHODLÁNÍ. Vidím někoho, kdo se nevzdal navzdory všemu, co mu přišlo do cesty.

Každá z Vás má takovou sílu v sobě.
Pokaždé, když spíte jen tři hodiny v noci nebo se snažíte utišit vztekající batole. Pokaždé, když píšete úkoly s dětmi, když je večer přikrýváte, když skládáte prádlo a když tlačíte kočárek, a ono začíná pršet a za ruku vedete druhé dítě.

Se vším tím odhodláním uvnitř Vás, tou obrovskou silou jdete proti větru, proti všemu, protože ten BŮH ve Vás JSTE VY SAMA.
Sama jste pro sebe tím vším. Silou, odvahou, hlasem, který křičí a nutí Vás jít dál.
Vytrvejte, jděte dál, krok za krokem a nepřestávejte.
Každé špatné období jednou skončí a jeho význam pochopíte až na jeho konci.

I já ho pochopila.
Musela jsem si projít něčím tak těžkým proto, abych dokázala ocenit to co mám dnes.
Jsem vděčná za všechno co mám, i když to někomu může přijít málo. Nezáleží na tom, co si kdo o tom myslí. O Vás, Vaší rodině,Vašem štěstí.

Ne, vy to nevzdáte, budete bojovat každý den, každou hodinu, já to vím.
Já totiž budu také.

Budu se prát za všechno na čem mi záleží a i když budu cítit, že žádnou sílu už nemám, najdu jí.
Hluboko uvnitř sebe, stejně jako Vy, MÁM JEŠTĚ SPOUSTU SIL.

Tak na to nezapomínejte,
S Láskou,
Monika

Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery