Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Být jenom máma, není SNADNÉ





Byla by jste raději velkou nebo malou rybou v rybníku?
Zvláštní otázka, já vím. Ale tak dlouho jak si jen pamatuji, jsem vždycky hledala na tuhle otázku odpověď.

Stejně jako na každé rozhodnutí, které jsem udělala. Kde bydlet, jakou si zvolit práci, kdy mít děti a kolik jich mít. Jak být úspěšná v životě a něčeho dosáhnout.


Většina z nás zjistí, že chce něco víc, než obyčejnou práci. Chce práci, která bude vyjadřovat to, kým jsou. Hledáme  v ní naplnění života. A soustředíme se více na smysl zaměstnání, než na benefity, které nám může přinést ( placenou dovolenou, prémie apod.). Chceme prostě práci, která bude důležitá, bude "něco" znamenat, protože i my chceme "něco" znamenat.

Proč je důležité říct, že každý den není jen plný SMÍCHU a RADOSTI



Dostala jsem včera zajímavý email, který mě nejprve zaskočil, ale po jeho přečtení a že jsem ho četla několikrát, jsem se rozhodla, že sebe opravdu měnit nebudu.

A nebudu ani měnit téma tohoto blogu, našeho blogu, protože já po pořád považuji za náš blog.

Za místo, kde sice píši hlavně já, ale píši za NÁS  a pro NÁS a jsem ráda, že se přidáváte,  i když zatím jen anonymně do soukromých zpráv.


V té zprávě mi psala jedna maminka, že kazím všem ostatním radost z mateřství a že jsem málo pozitivní a také, že nastávající maminky straším tím, jak hrozné to po porodu doma s dětmi bude.
Napsala mi, že podobné články jsou zbytečné a že si na všechno jen stěžujeme, přitom v dnešní době máme všechny vymoženosti moderní doby a všechno máme ulehčené.

Nejdřív jsem nechtěla o tom vůbec psát, protože chápu, že pro někoho je to nepříjemné a lidé nepříjemné pocity nemají rádi.

Nakonec jsem se ale rozhodla, že to stojí za to, abychom si všechny uvědomily a já doufám, že se to jednou stane, že být mámou má dvě tváře.

Díky tomu emailu jsem si uvědomila, že pravda, je někdy opravdu děsivá a lidé se jí bojí.

Přiznání jedné MÁMY




Když jsem včera psala tento článek, tak to bylo tak trochu napůl. Napůl jsem seděla a napůl odbíhala. Včera se totiž naše dcery rozhodly, že než půjdou spát, budou "něco" potřebovat. Cokoliv. Zdálo se tedy, že bylo  nemožné, aby šly rovnou spát, bez toho aniž by z pokoje již potřetí vyšly.

Zdá se, že tento týden nejde nic podle plánu. Měla jsem plán, jasný a plný bodů, které jsem chtěla splnit, ale na konci týden je nutné si přiznat, že ani z poloviny není můj plán splněný.

Někdy totiž nejde všechno podle plánů, někdy nejde podle plánů nic.

Když jsem byla těhotná, představovala jsem si, jaké to bude mít dítě. A také jsem měla představy o tom, jaká budu máma.

Chtěla jsem být přesně taková, o kterém jsem jako dítě snila.
Máma z reklam v televizi, která je pořád dobře naladěná, usmívá se a září na sto kilometrů.

A tak jsem se snažila jí být....

Všem, které čekají na ZÁZRAK





Možná jste klikly na tento článek, protože Vás zaujal název. Nebo možná jste klikly na tento článek, protože jste si vzpomněli na blízkou kamarádku.  Nebo možná jste klikli omylem.
Možná jsme přátelé, dobří přátelé. Vy znáte můj příběh a já znám ten Váš velmi dobře.
Možná se ani neznáme a vy jste jen zamířila na můj blog a něco Vás tu zaujalo a rozhodla jste se tu zůstat. A možná i číst tento článek....
Ale na konci možná budeme přítelkyně.

Každé mámě, která TOHLE všechno cítí



Jen chci, abyste věděly, že nejste samy.

Vím, říkám to často, ale zrovna dnes a při čtení tohoto článku, je to moc důležité.
Často se totiž cítím sama a jediná na světě, která prožívá tyhle pocity a situace.
Dívám se kolem sebe a vidím samé šťastné mámy, které jsou spokojené, že na svět přivedly své dítě a vidí v tom naplnění svého snu.


A pak vidím sebe.

Někoho, kdo bojuje sám se sebou. S temnými myšlenkami a pocity, které se mísí s radostí a láskou.

Někdy tak stojím uprostřed vyčerpání, kdy posouvám hodiny kupředu, už aby šly děti spát a jen co ulehnou, dívám se jak spí  a říkám si, jestli jsem nepospíchala moc.

Nebudu lhát. Neuměla jsem si vůbec představit, jaké to bude, být máma.
Myslela jsem si, že to bude těžké, ale ve skutečnosti jsem doufala, že to bude snadné a já tím vším propluji s úsměvem na rtech.

Že to tak nebude jsem pochopila vlastně až moc brzy.

Hned po porodu...

Také jste viděla stovky filmů, kde žena přivádí na svět dítě a pláče radostí?

Všechny ty emoce štěstí z ní přímo prýští a tak jste se také těšila na porod, jaké to bude.

Nejdřív Vás zaskočila bolest, mě také.
Co mě ale zaskočilo více byl fakt, že jsem své tělo nemohla ovládat a to mě děsilo.
Ale pořád jsem si říkala, už to bude a za chvíli budu mít v náručí svou dceru a všechno bude pryč.

A pak jsem ji v náručí měla a všechno bylo opravdu pryč.
Všechna bolest, byla nahrazena úzkostí, panikou a děsem.

Jak tohle proboha zvládnu?


A o tom Vám dnes chci psát.


Když máte děti, jsou všude OTISKY....




Hned na začátek musím přiznat, že jsem člověk, který miluje pořádek...mám ráda organizované šuplíky plné poskládaných ponožek a sešitů..a nejen to..pořádek a třídění mě uklidňuje.
Chaos a věci, které se válí všude jen ne na svém místě, mě hrozně ovlivňují a doslova trpím...

Když jdu večer spát, musím posbírat všechno nádobí po kuchyni i obývacím pokoji, musím srovnat polštáře desetkrát denně na sedačce, musím mít kořenky na kuchyňské lince v jedné řadě a prádelní koš v koupelně, prostě musí být ve svém rohu.

Už jako malá jsem trpěla, když mi někdo hýbal s mými věcmi. Když jsem si sedala ke stolu, tak jsem musela sedět přesně uprostřed a když jsem šla večer spát, musela jsem mít deku upravenou a bez záhybů.

Trochu to schvaluji na geny, protože můj tatínek byl také stejný puntičkář a já nakonec jako dospělá dokážu nad některými věcmi občas přimhouřit oči. Deku už si nesrovnávám půl hodiny a u stolu sedím také normálně.

Jsou ale věci, které mi vadí a přes které se strašně těžko dostávám a ty věci, přišly až s dětmi...mít děti totiž znamená mít kolem sebe neustálý chaos a hromadu neuklizených věcí....

Když mám dobrý den a když ne....





Občas se přistihnu, že se snažím působit na okolí, že je všechno v pořádku...
Když pak potkávám rodiče ostatních dětí ve škole a vidím, že mají jedno nebo dvě děti, na jejich obdivné poznámky "jak jsem dobrá" reaguji většinou jen pokývnutím...
v horším případě, řeknu něco ve smyslu : " není to tak hrozné, vše je o organizaci.."

Proč píšu, v horším případě?
Protože je to většinou jen snaha...snaha přesvědčit samu sebe, že být máma není náročné a že je to vlastně jednoduché a zvládám to s přehledem...

Ale nezáleží na tom, kolik máte dětí, zda jedno nebo dvě nebo čtyři, nesejde na tom...
ale určitě jste se každá z Vás někdy ocitla ve chvíli, kdy Vám došlo, jak náročné je být máma a někdy je to prostě tak vysilující, vyčerpávající, že se vám nechce nic...

Když mám takový den já, většinou mě potkáte v legínách, bez make-upu, s vlasy v culíku...
v takový den se většinou zvládnu jen dostat do auta, dojet ke škole a zpátky domů...a nemám chuť ani náladu na nic...

Naučila jsem se tak rozlišovat dny na "dobré a špatné a neutrální"...

Váš příběh č. 2- Hádky a frustrace




Dnes přináším příběh jedné nešťastné mladé maminky, která cítí, že nemá v rodině oporu.

Maminka je smutná z toho, že její malá dcerka není zrovna usměvavé miminko a navíc jí trápí problémy doma.
Prožívá nelehké období, kdy je velmi nešťastná a frustrovaná a mnohdy se to odráží na jejím chování k dcerce.

Má pocit, že jako máma selhává a jako partnerka nestojí za nic...potýkala se také se špatným psychickým stavem po porodu...

Každé mámě, která zapomněla svou HODNOTU



Stojíš za to. Máš na to. Zvládneš to.
Přesně to, potřebuji často slyšet.
Tak strašně moc často.
Chci se vidět. Chci být viděna.
Chci pochopit, jak je mateřství úžasná věc.
Také máte občas pocit, že to co děláte, nestojí za nic? Že nemá hodnotu?
Přebalit dítě, nakrmit, odříhnout , uspat, uklidit, vyprat prádlo, jít ven s kočárkem..jít k dětskému lékaři..koupit plenky..uvařit večeři..to všechno zní jako věci, které nemají hodnotu..dokáže je přeci dělat každý..zdají se být nevýjimečné...ničím nezajímavé..obyčejné... stejně jako Vy..
Stejně jako já...
Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery