Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

Váš příběh č. 2- Hádky a frustrace




Dnes přináším příběh jedné nešťastné mladé maminky, která cítí, že nemá v rodině oporu.

Maminka je smutná z toho, že její malá dcerka není zrovna usměvavé miminko a navíc jí trápí problémy doma.
Prožívá nelehké období, kdy je velmi nešťastná a frustrovaná a mnohdy se to odráží na jejím chování k dcerce.

Má pocit, že jako máma selhává a jako partnerka nestojí za nic...potýkala se také se špatným psychickým stavem po porodu...




Děkuji za možnost sdílení a za to, že jste se mi svěřila a doufám, že se budete brzy cítit lépe.

Monika

P.S. anonymita je samozřejmostí ;-)


Dobry den, 
strasne rada ctu Vas blog a Vase clanky a je pro me uklidnujici, ze se v techto pocitech neplacam sama. Pokud dovolite, rada se podelim i muj pribeh.
Cele tehotenstvi jsem cetla ruzne pribehy o porodech a pripravach na miminko, ale ted zpetne vidim, ze nejdou nalezt clanky o tom, co se deje po narozeni miminka... Prvni pulrok jsem bojovala o kojeni, strasne se stale hadala s pritelem, nevyspala, unavena... Mnohokrat jsem na prochazce brecela a chtela jsem malou nekde zaparkovat a skocit pod auto... To se casem zlepsilo, malou jsem si zacala uzivat. Mela jsem pocit, ze selhavam jako matka... nyni bude male 13 mesicu a jsou dny, kdy by clovek nejradsi nevylezl z postele. Ja probuzena s pocitem, ze jsem vubec nespala a mala vstavala zadeckem nahoru. Kolikrat se to ve me hromadi a ja uz pak i bouchnu, mala treba place a ja musim neco delat. Ona ke me vztahuje rucicky a s ocima plnych slz ke me vzpira svuj zrak :-( Omlouvam se ji, objimam ji, po takovymhle mym zachvatu... Klidne ji i reknu, ze je toho na me proste hodne. Jeji tatka mi s ni moc nepomaha, a i kdyz ma volno v praci, moznost aspon chvilkoveho odpocinku neni skoro zadna a navic ty neustale hadky. Obcas se pristihnu pri pocitu, ze me je lip, kdyz je v praci. Takze nekdy se k pocitu, ze selhavam, jako matka, prida i pocit, ze selhavam jako partnerka. Vubec si nejsem jista, zda ma slova davaji nejaky smysl, je toho tolik, co me tizi.
Dekuji Vam za moznost se vypsat, a dekuji za to, ze jste...

 S pozdravem, Vase fanynka

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milá maminko,
děkuji Vám za Váš email, i za to, že jste se mi svěřila, vážím si toho.
Váš příběh je velmi osobní a hodně se mi dotýká. Zažila jsem něco podobného se svým bývalým manželem, kdy po narození třetí dcery se náš vztah změnil. Měla jsem chuť od něj odejít a bylo mi fyzicky nepříjemné, že je se mnou vůbec v pokoji.

Chápu, že jste frustrovaná. Celé těhotenství jste se na miminko těšila a vůbec jste si neuměla představit, jak náročné to může být. Na to Vás nepřipraví žádná kniha ani rada kamarádky. Každé dítě je jiné a zatímco Vaše kamarádka má usměvavé miminko, které prospí celou noc, Vy můžete mít uplakánka.

Doufám, když čtu Vaše řádky, že jste vyhledala nějakou pomoc a dnes už se cítíte lépe, protože je to děsivé, jakou depresí jste si musela po porodu projít a opravdu mě to hodně mrzí.

Nechci Vašeho partnera obhajovat, nejsem tam s Vámi, ale zkusila jste se někdy zamyslet, jaký byl váš vztah před narozením dcery? Jestli byl stejný nebo jestli byl pohodový? Z nějakého důvodu jste si ho přeci vybrala, zamilovala se a rozhodla se, mít s ním dítě.
Možná to pro něj také není lehké, představoval si to jinak a když přichází domů a najde tam nespokojenou, smutnou a nazlobenou ženu, plakající dítě, neví, jak se má chovat a jak Vás uklidnit. Sám se v tom může plácat a nevědět kudy kam.

Někdy si to neuvědomujeme, ale když naši partneři přijdou po celém dni a najdou frustrovanou ženu v pyžamu, která na ně sesype všechny průšvihy dne, nemají se na co těšit.

Zkuste se nad tím zamyslet...zkuste mu říct, co Vás trápí a že to není kvůli němu...nemusí to samozřejmě vyjít, ale mě to naštěstí s novým partnerem vyšlo(moje situace ale byla úplně jiná).
Také jsme měli neshody, když přišel po celém dni a já toho měla opravdu až po krk, ale když jsem si zkusila představit jaké to je, přijít domů do takové nálady, došlo mi, že to pro něj také není snadné...a dnes, když přijde, nechám děti dětmi a obejmu ho, zeptám se, jak se měl..nachystám večeři, uvařím kávu, ono se to chvíli nezblázní :-)

Držím Vám palečky, aby jste to s přítelem vyřešili a Vy jste byla hlavně zase spokojená, protože si zasloužíte být šťastná, stojíte za to!

Mějte se krásně,

Monika

Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery