Protože každý den není jako v pohádce....ale stojí za to ...

Každé mámě, která má svá OČEKÁVÁNÍ








Dnes bych Vás chtěla o něco poprosit. Zkuste přestat chtít po tom "být máma" tolik úžasného. Mít příliš velké očekávání. Bude to těžké, protože ona vůbec celá cesta mateřstvím je těžká a někdy dokonce tak těžká, že máme chuť to zabalit. Kdo by chtěl každý den řešit ty samé věci? ty samé hádky, uspávání, které se nikdy nedaří bez slz...? Kde na to brát sílu každý den? Nejhorší je ale to, že vlastně nevíme jak dlouho to bude trvat. V knihách se dočtete, že nejhorší je šestinedělí, kdy se sžíváte s miminkem a musíte si najít nový rytmus. Jenže copak, je sedmý týden lehčí? Ne. Není ani sedmý ani dvacátý, protože pořád přicházejí nové a nové výzvy.


Miminko je sice větší, ale jsou tu jiné starosti, které musíte řešit. Uspávání, nové příkrmy, dudlík, špatný spánek a najednou, z "jen šestinedělí", se stane několik let a vy se motáte v kruhu, ze kterého není úniku.
Ani to nepostřehnete, ale jednoho dne se probudíte totálně vyčerpaná a uvědomíte si, že poslední tři roky jen řešíte každý den ty samé únavné věci.

Pláč, který neutichá, záchvaty vzteku, bojujete s jídlem, spánkem, koupáním...některé běžné věci můžou být opravdu problém. Děti prý milují vodu, čtyři dcery z našich pěti koupání nesnášely a celé ho proplakaly. Kojenecké masáže? K těm jsem se ani nedostala, protože každé koupání bylo rychlé, ukřičené a o nějaké pohodě se nedalo ani mluvit.





Být máma na mateřské tak není otázka několika prvních náročných týdnů, ale měsíců i let, kdy řešíme situace o kterých jsme se nikdy nedočetly a nemohly se na ně připravit. Není na ně žádný návod, nikdo Vám neporadí žádný zaručený způsob.

Na co jsem ale tento týden přišla, když jsem opravdu byla na dně svých sil díky onemocnění je něco úplně jiného, než jsem si kdy myslela.
Přišla jsem na to, že po sobě mnohdy chci víc, než jsem nejenom schopná dokázat, ale že to je často i zbytečné.


Být máma je těžké, je to prostě tak.
Je to jako byste chtěly postavit dům a v půlce jste vyčerpáním odpadly, protože jste netušily, že to bude takto náročné. Ale ono je. Musíte vykopat spoustu hlíny, postavit zdi a nasadit okna i dveře a také Vám dům musí vydržet, takže musí stát hodně práce.

To samé je s tím, být máma.
Porodem to začíná, nekončí. Je to jen začátek. Nový život a Vaše nová práce. Není snadná, patrně je to to nejtěžší, co jste kdy musela dělat a budete to dělat dlouho, po zbytek svého života. A ne, nebude to snazší.

Vychovat dítě není snadné, je to zatraceně těžké a všechny ty věci okolo jako krmení a uspávání se nakonec jeví jako ta lehká část.


Problém je ale v nás samotných, ne v tom, že být mámou je náročné.
My samy jsme pro sebe nepřítelem č.1.
Proč?
Protože máme příliš velké nároky a očekávání nejen na sebe, ale i na to, jak úžasné a dech beroucí by tohle všechno mělo být. Plné ručně vystřihovaných srdíček, marcipánových dortů a momentek, ze kterých se nám tají dech.

Chceme krásné, růžové miminko, které sladce spí 4 hodiny, nakrmí se a pak znovu usne.
Chceme běhat s naší dcerou po louce plné rozkvetlých sedmikrásek a malovat krásné obrázky prstovými barvami.
Chceme se celý den jen smát a mít hřejivý pocit štěstí a radosti.

Místo toho jsme vyčerpané, vlasy stažené v culíku, mnohdy strávíme celý den v pyžamu.
Náš byt vypadá jako po průletu tornádem a my se v zrcadle nepoznáváme.
A naše očekávání jsou nesplněná.

Čekaly jsme něco výjimečně krásného a místo toho máme jen něco náročného.

Znovu to napíši-není to v tom být mámou, ale problém jsme my samy.

Problém je ten, že čekáme příliš mnoho a těch představ se držíme. Všichni okolo nás mají možná ty samé a tím je v nás ještě více podporují.





Přestaňme už jednou provždy srovnávat sebe samé s ostatními maminkami a jejich životy. Nesrovnávejme se ani se svými představami a nesoupeřme samy se sebou. Nemůžeme nikdy vyhrát.
Můžeme se snažit předstírat, že jsme dokonalé a že to všechno zvládneme a tlačit sebe kupředu. Víc, silněji a dál.

Zdravé svačinky a smajlíci ze sýru. Čistá podlaha i zrcadla.
Nakonec ale skončíme vyčerpané a zoufalé, protože jsme si toho na sebe naložily příliš.
Není špatné mít doma uklizeno, ani mít radost ze zdravého jídla k večeři.

Špatné je jen očekávat, že to takhle bude každý den, celý měsíc, celý zbytek života.
Že už nikdy nevydechnete, nikdy si nesednete dokud nebude všechno hotové a perfektní.
Dokonalost je jen pohled na věc.


Každá ji vidíme v něčem jiném, ale my všechny jsme dokonalé pro své děti právě teď.
I bez jablečného koláče a nádherného dvoupatrového narozeninového dortu.

To, co se dnes snažím říct je jen to, že naše představy o tom, jaké to bude být máma jsou možná úplně špatné, protože to jsou jen představy. Nejsou realitou.
Chceme až příliš dokonalosti a krásy od něčeho, co nám to nemůže poskytnout.

Možná chceme víc, než jaké to může doopravdy být.

A tak nakonec to není vlastně tak špatné, je to jen normální, obyčejné a to by nám mělo stačit.

Ale nestačí.

Všude, kam se podíváme tak vidíme to štěstí a euforii s takovou silou, že i my samy jsme začaly to samé chtít od sebe a své rodiny.

Také chceme ty třpytivé obrázky a záběry z televizních reklam.

A když je neprožíváme, přijde nám to hrozné a jsme zklamané.



Když upečete výborný koláč nebo strávíte den s rodinou v parku. I to se počítá. Není nutné chtít další a další věc, další zážitek, další porci štěstí.

Některé dny k tomu nejsou stvořené. Jsou normální a plné běžných domácích prací, nákupu a pohádkou před spaním.

Nikdo v nich nejuchá a nerozplývá se štěstím.

Jiné dny jsou těžké, plné pláče a stresu a jsme rády, že už je večer a domov utichá. Padáme vyčerpáním a doufáme, že druhý den bude lepší.

Není to chyba ani naše, ani našich dětí. Jen jsme neměli dobrý den.

Ale to je normální. Co není normální je čekat, že každý den bude kouzelný jako z pohádky a chtít po sobě to splnit.


Ano, jsou tu momenty, kdy se díváte na své sladce spící dítě a srdce Vám taje.
Jen Vy ale sama víte, že tomuhle dokonalému obrazu možná předcházelo několik hodin pláče kvůli bolestem bříška nebo prostě jen bezdůvodného, kdy se ve Vás hromadil vztek a bezmoc.


Takže místo tajícího srdce spíš teď pociťujete úlevu, že konečně spí. Místo, aby jste byla ohromená láskou a něhou.
To je ale v pořádku.

Bylo to náročné a bude to náročné zase. Další den, týden, měsíc i rok.
Protože být mámou je nejtěžší povolání na světě už jen proto, že nikdy nekončí.
Nemáme žádné povinné přestávky na oběd, kolik z nás o jídle mnohdy jen sní?
Nemáme žádnou pevnou pracovní dobu ani placenou dovolenou.

Máme jen tyhle drobné okamžiky štěstí, kdy nám naše dítě namaluje obrázek nebo nás obejme a řekne, že nás má rádo.
A z nich musíme čerpat maximum síly na další těžké dny.
Ale vy to zvládnete.

Vím to.
S Láskou,
Monika ❤️









































Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery