Protože každý den není jako v pohádce....ale stojí za to ...

LEKCE spálené pizzy



Zní to tak jednoduše.
Vybalit pizzu a dát jí do trouby.
Zapnout troubu a za 15 minut je večeře hotová.

Jednoduchá věc, kterou zvládne každý.

V hlavě si jí přehrávám stále dokola.

Znáte ty malé pizzy, které vypadají jako koláčky?

Rozstřihla jsem obal a dala je na pečící papír.

Zapnula jsem troubu a dala do ní plech s těmihle roztomilými koláčky.

Kde se mohla stát chyba?

A, už vím. 

Nepohlídala jsem čas.





Místo snadné a rychlé večeře, jsem z trouby vyndavala 12 kousků spáleného cosi.
A byla na sebe naštvaná.

Primitivní věc, a já jsem ji nezvládla.

Ve chvíli, kdy se pizza koláčky pekly v troubě jsem totiž musela běžet do patra za dcerou, která se odmítala vykoupat.

Už cestou po schodech jsem věděla, že se nestihnu včas vrátit, abych pizzu vyndala, ale jakmile jsem vešla do koupelny a viděla svou plačící dceru, která stála nešťastná uprostřed vany, zapomněla jsem na všechno okolo.
Mým úkolem v tu chvíli, bylo jediné, být matkou.

Udělala jsem přesně to, co jsem měla.

Takových chvílích, kdy jsme matkami, je za den stovky.

Musíme odložit knížku, pozastavit film, přestat jíst po třetí ohřátý oběd jenom proto, abychom byly matkami.

Když naše děti nedosáhnou na misku, aby si mohly nasypat lupínky.

Když si neumí zavázat tkaničky nebo si na nich udělaly uzel.

Když se jim zlomí tužka, přestane psát pero.

Když ztratí svou hračku.

Když spadnou a odřou si koleno.

Když nemůžou v noci spát, protože se bojí.


Byla jsem mámou, která utišila svou dceru a zbavila ji strachu z koupání.

Byla jsem tam, když mě potřebovala, tam bylo moje místo.

A jsem tam každý den.

Když jsem scházela se schodů, už podle linoucího se závanu z trouby mi pomalu docházelo, že pizza bude spálená.

V tu chvíli jsem na sebe byla naštvaná.

Štvalo mě to, že jsem to nezvládla.

Byla to další věc ten den, která se prostě nepovedla.

Ale jak si často myslíme, že my mámy musíme dávat lekce svým dětem a učit je, jaký život je.

Ten večer jsem dostala velkou lekci i já.

Od své pětileté dcery, která tyhle mini pizzy prostě zbožňuje.

Když jsem jí řekla, že jsem večeři spálila a místo oblíbené pizzy bude chleba, podívala se na mě svýma velkýma modrýma očima a objala mě.

"To nevadí maminko, uděláme si jí jindy."

A měla pravdu.

NEVADÍ TO A NEZÁLEŽÍ NA TOM.

Je to jen pizza, jen jídlo.

Není to důležité.

Občas vidíme jen to nedůležité.

Neuklizené nádobí, prach na poličce, plný koš prádla, vztek a zklamání.

A máme pocit, že celý náš den je plný takových zklamání a chvil, kdy prostě selháváme.



Někdy bych si přála, abychom se my všechny mohly sejít a zasmát se takovým momentům v mateřství, kdy máme pocit, že selháváme.
Víte přesně ty momenty, kdy se připálí pizza nebo brambory a vy víte, že jiné už nemáte.
Když zamáčkneme budík, když neuspořádáme oslavu narozenin, když jdeme pozdě.
Když zakřičíme, i když jsem si slíbily, že příště už to neuděláme a pokusíme se reagovat jinak.
Když  obcházíme sušák s několik dní visícím prádlem a raději se na něj ani nedíváme, protože víme, že ho zase nestihneme sundat.
Když toužíme po jediném. Dostat se z domu na chvíli od toho pláče a křiku, hádek, plenek, hraček, mléka a pocitů selhání.
A když jsme pryč, přejeme si jediné, zase být zpátky doma.
Když spolu budeme všechny sdílet své okamžiky selhání, zjistíme, že díky tomu se můžeme nadechnout a pochopíme, že to nejsou chvíle našeho selhání, ale chvíle, kdy jsme prostě jen obyčejní lidé.
A takové obyčejné okamžiky potřebujeme občas všechny.
Za ně jsme vděčné.
Protože někdy nejde o to, aby den byl úžasný, jiskřivý a plný duhy.
Ale aby byl jen prostě a jednoduše obyčejný.
Abychom ho zvládly a aby nebyl moc náročný.
Protože těžký den zase přijde.
Den, kdy se naše děti probudí s nachlazením nebo třeba neštovicemi a my víme, že všechny naše plány jsou bezpředmětné.
Místo běžných povinností, pak strávíme dny mazáním pupínků, podáváním léků proti svědění a konejšení v náruči.
Protože život je někdy náročný, buďme vděčné za ty obyčejné dny, kdy máme možnost se nadechnout.
A nadechněme se zhluboka.
S láskou,
Monika 💖


Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery