Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

S majestátností LVICE



Před pár dny jsme s mužem a našimi pěti dcerami navštívili rodinnou farmu. Součástí tolik potřebné dovolené byla i návštěva Zoo ve Dvoře Králové.
Na tom není nic zajímavého, takže Vám tu nebudu popisovat, jak stáda zeber běhala po trávě, šimpanzí mládě se houpalo na větvi a šakal hlídal své doupě.
Popravdě zvířata, která mě zajímala nejvíce byli lvi. Od malička mě fascinují, jejich chování nejvíce. Při projíždění částí Safari jsme měli štěstí a jeden velký samec se postavil přímo před naše auto a dokazoval tak, že tato hrdá zvířata zaslouží obdiv.
Mnohem více mě ale zaujaly lvice. Ležely na trávě a dívaly se do dálky. Co jsem si ale uvědomila, když jsem je pozorovala bylo to, že jsou matkami. Hrdými matkami.
Lvice totiž naprosto bez jakýchkoliv pochybností, důvěřují samy sobě. A mě došlo, že dříve tomu tak bylo i u nás.
Jako mámy jsme věřily, že děláme správná rozhodnutí, že naše péče o děti, jakákoliv, je prostě správná. Nepochybovaly jsme o sobě. Až posledních pár let, s vynořením perfektních matek, jsme o sobě začaly pochybovat. Zkoumat, jestli naše děti krmíme, vychováváme a vedeme dle doporučených standardů a jestli neděláme něco špatně. Cokoliv.
Vím, že nejsem jediná, koho takové věci často napadnou. Když například koupím dceři hranolky, hned se mi vkrade do mysli myšlenka, že to není zdravé a měla jsem si naplánovat čas tak, aby měla zdravý, vyvážený oběd. Její radost z hranolek mi to neulehčuje.
Nejhorší na tom ale je fakt, že my všechny občas uděláme nebo řekneme něco, co není podle našich představ a i když se potom snažíme a děláme vše dobře, jediné na co myslíme, je ten jeden malý sáček hranolek před týdnem.
Už nevidíme těch sedm zdravých obědů, sedm s láskou nachystaných svačin i snídaní, všechna ta objetí, vystřižení pexesa, i když se nám nechtělo, zavázání bot, zapnutí bundy, oblečení pyžama nebo každodenní čtení pohádky večer před spaním. Jenom ten jeden malý sáček hranolek. A už o sobě pochybujeme.
Čím dál tím víc si uvědomuji, že chybí kolem nás mámy, které prostě řeknou, že to někdy nezvládají. Že ráno vyběhnou s dítětem do školky jen v legínách, ačkoliv nejsou trendy a bez make-upu. A je to mimo jiné i tím, že vidíme denně spoustu žen, pro které je být mámou tak samozřejmé, jako dýchat vzduch. Nebo to dobře předstírají. Usmívají se, odskakují od plotny k dítěti, vysvětlují domácí úkoly, další rukou vaří večeři a tak nějak plují na nějakém obláčku štěstí a harmonie.
Dříve si mámy věřily a hlavně věřily, že vědí, co je pro jejich děti dobré. Nepotřebovaly své děti přeměřovat a vážit a posuzovat podle tabulek. Zkoumat, jestli mají přesný počet zubů, otáčí se na bříško ve správnou dobu a úderem prvního roku chodí zdatně a s jistotou. Krmily své děti podle svého svědomí a řídily se vlastním rozumem. A rozhodně nebyly jejich děti méně šťastné, než ty dnes. Se všemi těmi ortopedickými pomůckami, tabulkami, grafy a vývojovými stádii. Vím to, já jsem jedno z těch dětí.

Nemám ráda články ani rady typu: "Moje dítě nechce mrkev, ještě nechodí nebo nechce být na bříšku, co mám dělat?"
K tomu snad napíši jen jedno.
Dřív se mámy spoléhaly na sebe a svůj rozum. Vnímaly své děti, jejich potřeby, chutě a touhy. Vnímaly také samy sebe jako mámy, jako jediné, které mohou rozumět svým dětem a vždycky věřily, že pro ně dělají to nejlepší.
Dnes mámy samy sebe shazují, nedůvěřují si a pochybují o sobě, k tomu všemu neustále čtou, co by dělat měly a neměly, kdy by jejich děti měly dělat tyhle pokroky, co by neměly jíst, jak by neměly spát a hlavně, jak by se měly správně vyvíjet, aby bylo vše normální.

Každé dítě je jiné, každá máma je jiná, ale místo sledování trendů a tabulek, zkusme nechat sobě i svým dětem čas a klid a nenutit se navzájem do ničeho, co je nám nepříjemné .





Pokud i Vám prádlo visí na sušáku několik dní, zvládáte vařit na dva dny a pak jen ohřívat. A když nestihnete uvařit, protože (a tady je vlastně jedno jaký důvod máte) zamíříte do pizzerie . 
Nahlas říkám, že obdivuji všechny matky, které zvládají pro děti připravit zdravé jídlo 5x denně, absolvovat s nimi zájmové činnosti, mít perfektně uklizeno a večer se usmívat. 
Ve středověku by mě určitě upálili na hranici, dnes ale věřím, že nejsem sama a že jednou, budeme zase těmi hrdými matkami, které důvěřují pouze sobě a vědí, že pro své děti dělají to nejlepší co mohou. Jsou samy sebou.
S Láskou,

Monika💖

MOHLA jsem mít stovky jiných životů




Když mi bylo 16náct měla jsem plány, jak odjedu do Anglie, budu studovat na Oxfordu a pak udělám velkou kariéru v cizině. Život to měl v úmyslu úplně jinak a tak jsem se úderem svých 20-tých narozenin vdala a rok po té, zjistila, že čekám první dítě.

Ano mohla jsem být něco jiného, slavná spisovatelka, která pořádá autogramiády pro statisíce fanoušků.
Taky jsem mohla být Hollywoodská herečka vydělávající miliony dolarů a velkolepě se potápět na Titanicu s Leonardem Dicapriem, zatímco bychom sdíleli vášnivé, intimní okamžiky a obtiskovali své ruce na zamlžená skla v upoceném autě.
Každý život, který jsem mohla žít, má své plusy a mínusy. Žádný není dokonalý a nepřinášel by jen potěšení.

Nemůžu ale ani úplně posoudit, jaké by takové životy byly, protože já jsem si zvolila život jiný: Život Mámy.

Za OPONOU a v pozadí






Všechny ji známe.
Možná jste  doma. Možná právě teď, zatímco ležíte v posteli. Možná jste ve své kanceláři, hypermarketu, u lékaře nebo na dětském hřišti.
Všude, kde jste byly milé mámy, jste JI mohly vidět. Stačilo pohnout párkrát prstem po obrazovce Vašeho telefonu.

Znáte ji. Já ji také znám.

Ona je ta, která je vždy roztomilá, upravená jako dáma a vypadá naprosto bezchybně. Vždycky je tak dokonalá a krásná. Její make-up je nádherný, všechny prameny jejích vlasů jsou na svém místě a její oblečení vždy dokonale padne.


Má skvělou postavu a Vy se jen divíte, jak je to možné navzdory tomu, že je krátce po porodu.
Její dům ze zdá tak čistý a svěží. Všude na zásuvkách má kryty a všechny hračky jsou na svém místě.

Ani její auto není méně dokonalé a nikde by jste nenašly žádné skvrny od přesnídávky, ani drobky od dětských sušenek. Její rodina se zdá být dokonalá a tak ji ráda ukazuje hrdě na sociálních sítích.

Její děti jsou oblečené vždy podle posledních trendů a vždy se tak šťastně usmívají, zatímco ona servíruje další lahodnou večeři.

Celá rodina dělá několik zábavných aktivit denně, jezdí na exotické dovolené a děti nadšeně pózují, sedící na slonovi a krmící delfína. Její život je bezchybný a je všechno, jen ne BOJ.




Když DOKONALOST zasáhne své místo



Jsem hrozná máma.
Už je to tady zase.
Pokolikáté? Už ani nepočítám.

Zase na mě odněkud vyskočil článek plný bolesti, nenávisti k sobě samé a řádků plných smutku, které mě zasáhly.

Proč si to o sobě my mámy myslíme? Nestačí nám motivační citáty, opěvování ženství ani přibývající těhotné celebrity, abychom měly ze sebe dobrý pocit?
Copak nestačí, že v každém druhém časopise se dočteme, jak je to úžasné být mámou?
Nestačí.
Nikdy to totiž stačit nebude.

Mateřská deprese je stále pojem, o kterém se nemluví.
Není to totiž nic, co by jste mohly pojmenovat, zastrčit do nějakého šuplíčku s modrou nálepkou a slzami.

Není to ani smutek. Ani vztek. Ani zklamání.

Je to prostě nic, které znamená hodně.

Když se LÁSKA počítá na kapky mléka


Blíží se světový týden kojení.
Miliony žen po celém světě budou v tento den zpívat a oslavovat své ženství a samozřejmě posílat  fotky, kde kojí své novorozené nebo dvouleté děti.
Je to den, který má mít důležitý význam, protože kojení je důležité a významné.
To mě vedlo k zamyšlení, jestli někdy bude také den pro nás ostatní.
Pro ty, které jsme nekojily.

ROZMAZLUJI SE : Joik, když je příroda mocná čarodějka



Jak už jsem před nedávnem psala, ráda bych se věnovala na blogu i jiným věcem, které mě baví.
A jednou z nich je určitě  kosmetika a péče o sebe samu. Stále bádám, zkouším a snažím se najít produkty na přírodní bázi, které slibují ty samé účinky jako konvenční kosmetika a opravdu fungují.

A moje požadavky nejsou malé. Má pleť, která je suchá, citlivá a zároveň s mastnou T-zonou je pro každý krém nebo sérum nejen velkou výzvou, ale i oříškem.

 Kromě toho, že chci, aby byly co nejvíce přírodní, musí mě jejich používání bavit a péče s nim by mi neměla zabrat moc času, protože jako každá máma ho opravdu tolik pro sebe nemám. A pokud něco takového už najdu nebo naopak se mi nelíbí, chci to sdílet s Vámi, které možná řešíte to samé. :-)

Vítejte v nové rubrice- BeautyKray a přidávejte tipy i komentáře dle libosti :-)


CO všechno se vlastně POČÍTÁ?




Minulý rok jsem dostala od svého muže hodinky Fitbit. Hodinky, které měří nejen tep, ale i množství spálených kalorií a hlavně počet kroků. A řeknu Vám na rovinu, že se mi to ze začátku moc nelíbilo. Nemám ráda, když mě někdo nebo něco nutí a tahle malá věc, mě nutila každý den. Krok za krokem, hýbat se a já najednou zjistila, že se mi to vlastně líbí a moc.

Než zavřete prohlížeč s tím, že dnešní článek bude o nudném cvičení počkejte ještě chvíli.


Dnešní článek totiž není o měření kroků, jako takových, ale o měření toho, co všechno se počítá a milé maminky, počítá se toho opravdu hodně.
Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery